Archiv autora: MUDr. Přemysl Pech

Onemocnění periferních tepen

IschemieŘadíme sem onemocnění tepen mozkových, tepem na horních a dolních končetinách, dále postižení tepen zásobující orgány dutiny břišní – např. střeva, ledviny.

Nejčastěji dochází k postižení těchto tepen při ateroskleroze. Výsledkem je  zúžení či až uzávěr dané tepny vedoucí k poruše v zásobení těchto orgánů, což vede k narušení funkce těchto orgánů, která se může projevit rozličnými příznaky.

O procesu aterosklerozy blížší informace v úvodu o ischemické chorobě srdeční

1. Onemocnění mozkových tepen.
Jejich zúžení se může projevovat rozličnými příznaky, jako je motání hlavy, pocity na omdlení, nejistotou při chůzi, pády, velmi závažnými příznaky jsou např. i třeba pouze přechodné poruchy zraku, přechodná porucha řeči, přechodná porucha hybnosti končetin atd. Tyto sdělené potíže pacientem mohou být varovnými příznaky hrozící mozkov
é příhody. Jindy nejsou žádné takovéto varovné příznaky a mozková příhoda se objeví náhle. Při objevení se těchto příznaků, potíží, je nutné zajít k lékaři, ten opět odešle na příslušná vyšetření a dle výsledku těchto vyšetření se rozhodne, zda bude následovat pouze konzervativní léčba /nasazení léků/ či zda intervence na mozkových tepnách. Zde o dalším postupu rozhoduje neurolog, případně po konzultaci s neurochirurgem.

Jestliže se náhle objeví porucha řeči, porucha hybnosti končetin, na pacientovi je třeba patrný pokles ústního koutku, může být pacient třeba i zmatený, mohou se objevit další příznaky, jako jsou bolesti hlavy, zvracení atd., okamžitě nutno zavolat pohotovost. U mozkové příhody, tak jako u srdečního infarktu, je čas též velmi důležitý. U srdečního infarktu lze intervenci provést do l2 hodin od vzniku příznaků, u cévní mozkové příhody lze intervenci  provést v kratší době od vzniku příznaků-maximálně do 8 hodin.V prvních 2 hodinách od vzniku příznaků, pokud je zahájena optimální léčba, je šance na úplné uzdravení nebo jsou následky mozkové příhody minimální. Jsou využívány v těchto případech moderní metody, které vedou k zprůchodnění uzavřené tepny. Tato moderní léčba je poskytována v iktových centrech  a komplexních cerebrovaskulárních centrech za spolupráce neurologa, neurochirurga a radiologa. Po uplynutí této doby jsou léčebné možnosti omezené a následky mozkové příhody jsou již prakticky nevratné.

Tímto způsobem léčíme tzv. ischemické cévní mozkové příhody, které jsou způsobeny uzávěrem nebo zúžením cévy zásobující mozek.

Druhou skupinu  mozkových příhod tvoří tzv. hemoragické /krvácivé/ mozkové příhody, které jsou způsobeny prasknutím /rupturou/ tepny uvnitř mozku a tím dochází k úniku krve mimo tepnu do mozkové tkáně. Dochází k tomu např. při neléčeném vysokém tlaku nebo dochází k prasknutí cévy v místě vrozené cévní anomálie – s tímto typem se můžeme setkat i u mladých do té doby zcela zdravých jedinců /jde o prasknutí AV malformace, cévní výdutě-aneurysmatu/. Opět u tohoto typu mozkové příhody co nejdříve se dostat do nemocnice, léčí se však jiným způsobem-např. neurochirurgickým zákrokem s ošetřením místa, kde céva krvácí. Příznaky jsou stejné jako u ischemické cévní mozkové příhody. O jaký typ mozkové příhody jde, lékařům pomůže objasnit až provedené např. CT mozku.

2. Příznaky onemocnění  tepen dolních končetin.
Postižení tepen na dolních končetinách se projevuje bolestmi v jedné nebo obou dolních končetinách, pacienti to popisují jako křeče, tuhnutí, bolest lokalizovanou v celé dolní končetině, nebo pouze v lýtku nebo pouze v chodidle dané končetiny po ujití různě dlouhé vzdálenosti –mluvíme o klaudikačním intervalu.

Čím je kratší ten klaudikační interval, tím to svědčí pro závažnější postižení /zúžení/ tepny na dané dolní končetině. Mohou se objevit až klidové bolesti. Podobně jako u ischemické choroby srdeční, tak též u ischemické choroby dolních končetin, se mohou příznaky zhoršovat postupně, jak se daná tepna postupně zužuje, zkracuje se ten klaudikační interval. Jindy se tyto příznaky objevují náhle. Současně se kromě těchto bolestí na dolních končetinách, mohou objevit i jiné příznaky špatného cévního prokrvení, zásobení. Mezi tyto příznaky patří rozličné kožní změny- změna barvy kůže patrná zejména na periférii dolních končetin /na prstech, chodidle, nártu/ – jde o bledé nebo namodralé zbarvení kůže zejména v těchto oblastech, kůže je chladná, studená, mohou se objevit až defekty kožní, kterými může dojít k průniku infekce a následně toto vyústit až v amputaci dané končetiny. Proto při objevení se těchto příznaků opět vyhledat lékaře, odešle na příslušná vyšetření, dle výsledků další postup –zda pouze konzervativní postup s užíváním léků nebo zda intervenční zákrok. O tomto rozhoduje internista /angiolog/ po konzultaci s cévním chirurgem.
Proto je nutné opět toto včas řešit.

3. Onemocnění tepen zásobující orgány dutiny břišní:
Zde velmi často nejsou přítomny žádné příznaky, jak tomu je např. při onemocnění tepen zásobující ledviny a prvním příznakem může být až významné selhávání 
 funkce ledvin s nutností až i dialýzy atd.. Někdy při zúžení cév zásobujících žaludek, střeva může dojít k vzniku bolestí břicha v době, kdy daný orgán více pracuje, to znamená po požití jídla – mluvíme o tzv. abdominální angině diagnoza obtížná.

 

Příznaky poškození oběhového aparátu

Může být přítomen pouze jeden nebo většinou jich je přítomno několik:

1. Dušnost: jde o dechové potíže udávané pacienty při chůzi, zátěži, čím menší zátěž daný pacient toleruje, tím je závažněji poškozené srdce. Většinou jak se zhoršuje funkce srdce, jak se horší dané srdeční onemocnění, které je příčinou daného stavu, tím se postupně zhoršují dechové potíže a další potíže, snižuje se tolerance zátěže, nejzávažnějším stupněm je klidová dušnost. Někdy se může objevit významnější tíže dušnosti či jiných potíží z plného zdraví.
Pokud  se u dotyčného objevila již klidová dušnost, tak pro dušnost srdečního původu je příznačné, že se zhoršuje vleže a při posazení se zmírní.
Ne každá dušnost je však srdečního původu, příčinou dušnosti může být rozličné plicní onemocnění, obezita, chudokrevnost, další příčinou dušnosti může být třeba plicní embolie, plicní arteriální hypertenze atd. Na dechové potíže si mohou též stěžovat pacienti s úzkostnými a depresivními poruchami atd.

2.Kašel: Rozumí se tím spíše suchý, dráždivý kašel, kdy pacient nic nevykašlává. Může být také způsoben nemocemi srdce. V takovém to případě se kašel objevuje nebo zhoršuje zátěží a vleže, v klidu a po posazení mizí nebo se zmírňuje. Většinou příčinou kašle jsou však jiná onemocnění-zejména nemoci plic jako je astma bronchiální, chronické záněty průdušek, jiná plicní onemocnění i nádory plic atd. Proto pokud kašel trvá déle jak 2 až 3 měsíce, nutno provést specializovaná vyšetření, v žádném případě i tento příznak nepodceňovat.

3. Bolesti na hrudi: bolestmi na hrudi se projevuje zejména ischemická choroba srdeční, jde o typické bolesti způsobené tím, že při postižení srdeční tepny jejím zúžením nebo uzávěrem, se k srdečnímu svalu nedostává kyslík a živiny a to se projeví zmíněnou bolestí – mluvíme o anginozní bolesti. Nejčastější příčinou postižení srdečních tepen je ateroskleroza. Čím menší zátěž bolest vyvolá, tím toto svědčí pro významněji poškozenou – zúženou tepnu. Můžou se objevit až klidové bolesti. Jinak toto podrobněji probráno v samostatné kapitole o ischemické chorobě srdeční.

I některá další onemocnění srdce se mohou projevit bolestmi na hrudi, avšak většinou odlišné povahy. Dále ne každá bolest na hrudi je opět srdečního původu. Bolestmi na hrudi se mohou projevit některá onemocnění plic, dále příčinou bolestí na hrudi jsou velmi často různá onemocnění páteře atd.

Takže je důležité věnovat hlavně těmto příznakům velkou pozornost, důležité je lékařům popsat potíže – o jakou jde bolest – zda jde o bolest např. píchavou, bodavou, tlakovou, pálivou atd., kde se ta bolest objevuje – její lokalizaci, zda se někam šíří či ne, co tu bolest nebo dušnost vyvolává, co ji zmírní nebo odstraní atd. Již podrobná anamnéza může objasnit příčinu těchto a dalších potíží.

Dalšími příznaky onemocnění srdce jsou: bušení srdce /palpitace/ – jde o příznak podmíněný srdeční arytmií /srdce jde rychle buď pravidelně, nebo nepravidelně-mluvíme o tachyarytmii – několik typů/, nebo se onemocnění srdce  projevuje pomalým tepem /mluvíme o bradykardii/, dalším příznakem může být slabost, únava, malátnost, nevýkonnost, motání hlavy, pády i s možnou krátkodobou poruchou vědomí, otoky dolních končetin /příčiny otoků dolních končetin budou zmíněny v samostatné kapitole/, nechutenstvím, porušenou funkcí řady dalších orgánů – zhoršenou funkcí jater, ledvin atd.

Opět u těchto příznaků ne vždy jsou srdečního původu.

Toto je asi v kostce vše, co jsem chtěl k tomuto sdělit. Pokud máte tyto příznaky nebo i jiné potíže delší dobu nebo i nově vzniknuvší, je nutno se obrátit na lékaře, někdy je nutná spolupráce i řady lékařů specialistů v objasnění příčiny potíží.

Onemocnění periférních tepen: V tomto případě je normální funkce srdce, ale je porušené zásobení určitého orgánu, podle toho, kde se nachází poškození konkrétní tepny. Nejčastěji dochází k poškození tepny aterosklerozou. Opět zúžení nebo až uzávěr dané tepny se projeví poruchou funkce daného orgánu. Většinou jde opět o postupně se zhoršující se proces, kdy se postupně zhoršují udávané příznaky tím, jak se zhoršuje prokrvení daného orgánu. Někdy se však příznaky objeví náhle, bez varování, kdy k zúžení nebo uzávěru tepny dojde náhle.

Opět toto podrobněji probráno v samostatné kapitole
ischemická choroba srdeční  a onemocnění periférních tepen.

Onemocnění žilního systému: V tomto případě vázne odtok krve z dané oblasti /žilami je krev odváděna z dané oblasti k srdci/, podle toho, kde se nachází dané poškození nebo překážka, tak v tom daném místě vzniká otok. Nejčastěji se s touto problematikou setkáváme na dolních končetinách, méně často na horních končetinách. Může jít o různě výrazné otoky dolních končetin – třeba pouze kolem kotníku, nebo pouze v lýtku, nebo může jít o otok celé dolní končetiny až do třísla.

Opět ne každý otok je žilního původu, opět nutno provést různá vyšetření a objasnit příčinu.

Otoky dolních končetin: může jít o otoky obou dolních končetin příčinou oboustranných otoků dolních končetin může být onemocnění srdce, onemocnění ledvin, jater, chudokrevnost /anémie/, dále některé léky – léky na bolest ze skupiny nesteroidních antirevmatik, kontraceptiva, glukokortikoidy, některé léky používané v neurologii atd., dále některá onemocnění – nádory, operace v dutiny břišní nebo v malé pánvi, onemocnění žilního systému, lymfatického systému atd.

Příčinou jednostranného otoku dolní končetiny/jedna končetina je různě významně oteklá, druhá je bez otoku/ mohou být následující stavy
nemoci lymfatického systému, onemocnění žilního systému, v případě náhle vzniklého bolestivého otoku na jedné končetině zejména u jedince, pacienta, který předtím krátce měl operaci, byl upoutaný na lůžku, měl sádrovou fixaci na dané končetině, je u něho prokázané nádorové onemocnění, atd., tak nutno myslet na hlubokou žilní trombozu – zde riziko plicní embolie a ohrožení života /zde nutno provést okamžitě vyšetení k vyloučení této příčiny/, další příčinou jednostranného otoku může být úraz na dané končetině, operace na dané končetině, nádor v dané končetině, infekce v dané končetině – např. erysipel /lidově řečeno růže/, mluvíme v tomto případě o lymfedému, kdy infekce zablokuje lymfatický systém/,dále opět procesy, operace v malé pánvi atd.

Příznaky jako motání hlavy/vertigo/, nejistota při chůzi, pády na zem bez ztráty vědomí nazýváme kolapsy, pády na zem s krátkodobou poruchou vědomí nazýváme synkopoupříčinou těchto příznaků může být porucha krevního zásobení mozku – proto při těchto potížích též vyhledat lékaře – možné příčiny:

  1. nemoci mozku.
  2. nemoci vnitřního ucha.
  3. porucha cévního zásobení mozku podmíněná zúžením nebo uzávěrem tepen zásobujících mozek nejčastěji na podkladě aterosklerózy.
  4. Onemocnění krční páteře.
  5. Nemoci srdce – rozličné nemoci srdce, řada patologických stavů se může projevovat těmito příznaky.
  6. Anémie /chodukrevnost/.
  7. Zvýšená hodnota krevního tlaku, zejména však snížená hodnota krevního tlaku z různých příčin může toto způsobovat.

Výše zmíněné příznaky jsou nejčastějšími potížemi, se kterými se setkávají pacienti s nemocemi srdce, periférních tepen, nemocemi žilního systému, lymfatického systému.

Jak uvedeno, ne vždy jsou tyto příznaky tohoto původu, proto nutné sdělit veškeré vaše potíže, dle toho budou směřována vyšetření. Může jít o nezávažnou příčinu, na druhé straně však může jít o závažné onemocnění, které se někdy může projevovat i minimálními příznaky!!!

Anatomie oběhového aparátu

Úvodem: Žilním systémem je krev odváděna z dolních končetin, z orgánů dutiny břišní, z horních končetin, z hlavy do pravé části srdce hlavní žíly ústící do pravé síně se nazývají dolní dutá žíla a horní dutá žíla, z pravé síně se dostává krev do pravé komory, odtud je krev pumpována do plic cévou, která se nazývá plicnice, z plic se krev dostává 4 plicními žilami do levé části srdce do levé síně, z té proudí krev do levé komory a z té je pumpována krev obohacená o kyslík, obsahující živiny atd., do aorty a tepnami, které z ní odstupují a dále se větví, je rozváděna do jednotlivých částí lidského těla – do mozku, do svalů na horních a dolních končetinách, do orgánů v dutině břišní atd.

K tomuto je zapotřebí normálně fungující srdce, které umožňuje svou činností oběh krve v tepnách a žilách – při diastole srdce krev nasává a při systole srdce krev vypuzuje. Jeden srdeční cyklus se skládá z jedné systoly a jedné diastoly.

Srdce tvoří sval, který se nazývá myokard. 

Srdce je uloženo v osrdečníku/perikardu/, vnitřek srdce se nazývá endokard.

Srdeční sval je vyživován tepnami, které nazýváme koronárními tepnami.

Uvnitř je srdce rozděleno na tzv. srdeční oddíly – na pravou síň a pravou komoru, na levou síň a levou komoru. Jsou zde přepážky, které zabraňují, aby se mísila krev mezi levou a pravou polovinou srdce. Síňová přepážka – septum, brání proudění krve mezi levou a pravou síní a komorová přepážka – septum, brání mísení krve mezi levou a pravou komorou, a potom jsou zde též srdeční chlopně, které se otevírají a zase zavírají během srdeční činnosti a umožňují, aby krev optimálně v ten správný čas proudila uvnitř srdce pouze jedním směrem- z pravé síně do pravé komory /mezi pravou síní a pravou komorou se nachází trikuspidální chlopeň/, poté z pravé komory do plicnice /mezi pravou komorou a plicnicí se nachází poloměsíčitá chlopeň/, plicnicí se krev dostává do plic, z plic pak plicními žilami do levé části srdce – do levé síně, z levé síně do levé komory /mezi levou síní a levou komorou se nachází mitrální chlopeň/, z levé komory poté do aorty /mezi levou komorou a aortou je též poloměsíčitá chlopeň/. Aorta je hlavní tepna, která se dále větví na menší tepny a těmi je rozváděna krev do jednotlivých orgánů v lidském těle.

Jak jsem uvedl k správné funkci srdce je zapotřebí normálně pracující srdeční sval /myokard/ a neporušené přepážky mezi levou a pravou polovinou srdce a též normálně fungující srdeční chlopně.

Žilní a tepenný systém

Obrázky se zvětší po kliknutí

Pokud jedna nebo více těchto složek je poškozena, projevuje se toto poruchou funkce srdce a podle toho jak je daná složka poškozena, tak různě silně jsou vyjádřeny níže uvedené příznaky. To znamená, čím např. závažnější je postižení srdeční chlopně, tím větší jsou potíže udávané pacientem – je např. větší dušnost a dotyčný toleruje menší zátěž.

K postižení srdečních přepážek a srdečních chlopní může dojít při následujících stavech:může jít o vrozený stav, kdy dotyčný se s tímto již narodí, nebo může dojít k jejich poškození např. úrazem, zánětem/mluvíme poté o endokarditidě/, s věkem, při srdečním infarktu, vlivem vysokého krevního tlaku atd. Výsledkem může být poškození mezisíňové nebo mezikomorové přepážky a dochází poté k proudění krve mezi levou a pravou částí srdce. Při postižení srdečních chlopní výše uvedenými stavy dochází k narušení jejich správné funkce a to se projevuje buď jejich nedomykavostí /chlopeň se nedostatečně uzavírá/  a nebo její stenozou /chlopeň se nedostatečně otevírá/ – jak ta stenoza nebo nedomykavost dané chlopně vedou k narušení správného proudění krve uvnitř srdce v uvedených srdečních oddílech. Může být poškozena jedna nebo více chlopní. Poškození srdečních přepážek anebo srdečních chlopní vede k nadměrnému zatěžování srdečního svalu a výsledkem je poté jeho narušená funkce.

K poškození srdečního svalu /myokardu/ může dále dojít vlivem neléčeného vysokého tlaku, zánětem /mluvíme poté o myokarditidě o zánětu srdečního svalu/, vlivem léků některé léky používané např. v onkologii  v léčbě některých nádorů mohou poškozovat srdeční sval, dále k poškození srdečního svalu může dojít při chorobách, které nazýváme kardiomyopatie některé tyto kardiomyopatie jsou dědičné, dotyčný se s nimi již rodí, nebo jde o nemoci získané, a řada dalších chorob může vést k poškození srdečního svalu. Nebo k poškození srdečního svalu dojde tím způsobem, že je narušeno jeho zásobení kyslíkem a živinami při chorobách srdečních tepen /koronárních tepen/ při jejích zúžení nebo uzávěru – mluvíme v tomto případě o ischemické chorobě srdeční.

Nejčastější příčinou porušené funkce srdce je ischemická choroba srdeční /onemocnění srdečních tepen na podkladě atherosklerozy toto vysvětleno v samostatné kapitole o ischemické chorobě srdeční – popsán zde mechanismus vzniku, podstata atherosklerozy/, další velmi častou příčinou porušené funkce srdce je neléčený vysoký krevní tlak, nemoci chlopní a  potom jsou to ostatní výše uvedené příčiny v podstatně menší míře.

Příznaky porušené funkce srdce jsou většinou stejné bez ohledu na to, co je příčinou této poruchy, některé příznaky se však objevují pouze při určitém konkrétním onemocnění-bude popsáno v následujících řádcích. Přítomné příznaky jsou způsobeny porušenou funkcí srdce jako pumpy, dále jsou tyto příznaky podmíněné narušeným zásobením řady orgánů, dále je poškozena jeho funkce přečerpávací a tím pádem dochází hromadění krve v plicích při selhávání levé poloviny srdce, nebo při selhávání pravé poloviny srdce dochází k hromadění krve v horních a dolních končetinách, v orgánech dutiny břišní atd.

Je nutné si též uvědomit, že malé poškození srdečních přepážek, srdečních chlopní, malé poškození srdečního svalu se nemusí projevovat žádnými příznaky a dotyčný jedinec, pacient se cítí zcela zdráv. Až když dané poškození dosáhne určitého stupně, objeví se určité příznaky a čím je dané poškození závažnější, tím výraznější potíže daný pacient má a je více omezen v pohybu, v aktivitách.

Smyslem následujících řádků je, abyste si uvědomili, jak pestré mohou být příznaky porušené funkce srdce a pokud se u vás nově objevily nebo jsou přítomny, tak abyste je sdělili svým ošetřujícím lékařům nebo navštívili příslušné specialisty. Poté by měla následovat příslušná vyšetření, jejichž smyslem je objasnit příčinu potíží, zda jsou dané potíže opravdu srdečního původu nebo jakého jsou původu. Pokud jsou potíže srdečního původu, tak jaké konkrétní onemocnění zapříčinilo poruchu funkce srdce a podle toho má být zvolen optimální léčebný režim. V případě ischemické choroby srdeční na podkladě atherosklerozy jde o léčbu jednotlivých rizikových faktorů /farmakologická léčba/, popřípadě s intervencí na těchto srdečních tepnách /jejich zprůchodnění různými způsoby/,  v případě onemocnění srdečních chlopní jde např. o jejich náhradu atd. Konkrétní příčina vyžaduje většinou určitou specifickou léčbu.

Léky podávané v kardiologii

pills-384846_960_720Léky podávané v kardiologii.

Léky nejčastěji používané, předepisované  v kardiologii:

1. Antihypertenziva: léky z této skupiny se užívají na snížení krevního tlaku, je několik skupin antihypertenziv – všechny tyto léky snižují krevní tlak, ale u některých bylo navíc  prokázáno, že krom vlivu na snížení krevního tlaku, působí příznivě i na další onemocnění jako např. na vývoj a vznik cukrovku, na některé nemoci srdce atd. A proto při výběru antihypertenziva se berou na zřetel i případná další přidružená onemocnění.

2. Hypolipidemika: jde o léky, které se používají  na snížení hladiny tuků v krvi, je opět několik skupin těchto léků. U některých byl krom vlivu na snížení hladiny tuků v krvi současně prokázán příznivý vliv na nemoci srdce a cév, zejména toto prokázáno u hypolipidemik, kterým se říká statiny, těmto lékům by se mělo dávat přednost.

3. Antitrombotika, antikoagulancia
:
tato skupina léků probrána samostatně v kapitole problematika léčby, týkající se antikoagulační, antiagregační léčby.

4. Antiarytmika: jde o léky, které jsou předepisovány pacientům se srdečními arytmiemi /poruchami srdečního rytmu/, je opět několik skupin těchto antiarytmik, jsou předepisovány, voleny podle typu arytmie.

5. Diuretika: jsou to léky, které podporují tvorbu moči – diurézu, některé tyto léky se používají i na léčbu vysokého krevního tlaku, dále se podávají pacientům, u kterých dochází k zadržování vody v těle – při selhávání srdce, jater, ledvin atd.

Toto jsou základní skupiny léků, které jsou podávány pacientům s nemocemi srdce a cév. Jsou samozřejmě i další lékové skupiny, které jsou podávány na určitá specifická onemocnění a jsou předepisovány konkrétními specialisty.

Toto je vážené čtenářky a čtenáři těchto webových stránek vše, co jsem chtěl v krátkosti k tomuto sdělit. Případné aktuality najdete v kapitole Nové trendy.

Hormonální substituční léčba

addiction-71573_960_720Problematika léčby.

Hormonální substituční léčba /HRT/.

Jde o stav, kdy jsou ženám dodávány ženské pohlavní hormony v určitém období života – v době, kdy již je minimální tvorba těchto hormonů v endokrinních orgánech/v ováriích/ těchto žen a jsou jim dodávány z různých důvodů jako substituce.

Této problematice se chci věnovat z důvodu toho, že i tato léčba má svá rizika, jednak co se týče rizika vzniku nádorů, tak i co se týče rizika ve vztahu k ischemické chorobě srdeční, k onemocnění periferních tepen na podkladě aterosklerozy. Tyto léky jsou podávány ženám ve věku, kdy již mohou sami o sobě býti rizikovými ve smyslu např. srdečního infarktu a tyto léky mohou toto riziko ještě navýšit. Dalším důvodem je fakt, že tato léčba má i řadu nevyřešených otázek.

Než se budu věnovat této problematice, tak několik informací:
U žen ve fertilním věku se zejména ve vaječnících tvoří ženské pohlavní hormony – estrogeny a gestageny. Jedním z projevů této hormonální aktivity je menstruační cyklus.

Premenopauza
:
jde o období před menopauzou, kdy začíná klesat tvorba pohlavních hormonů ve vaječnících, toto se začne projevovat rozličnými příznaky, jedním z nich je i porucha menstruačního cyklu atd.

Menopauza
:
menopauzou se nazývá poslední menstruační cyklus ženy.

Perimenopauza /Klimakterium/
:
tímto se nazývá doba těsně před menopauzou a do jednoho roku od menopauzy.

Postmenopauza /postmenopauzální období/
:
tím se nazývá doba od jednoho roku a více od menopauzy.

Takže v premenopauzálním období začne klesat produkce pohlavních hormonů v ováriích, až klesne jejich produkce na minimální hodnotu, to se projeví mimo jiné posledním menstruačním cyklem/ mluvíme o menopauze/, poté následuje klimakterium, následně nastane postmenopauzální období. Menopauza se u žen objevuje mezi 45-60 rokem, menopauza před 45 rokem se nazývá předčasnou menopauzou.

Arteficiální menopauza: o té mluvíme, jestliže k menopauze dojde tím, že se ženě odstraní děloha.

Tento pokles, až vymizení produkce pohlavních hormonů v ováriích , se projevuje rozličnými příznaky, jejichž přítomnost je podmíněna chyběním estrogenů – mluvíme o estrogen deficitním syndromu.

Jsou to jednak příznaky vazsomotorické/akutní/ jsou u žen různě silně vyjádřeny – sem patří např. návaly horka, zvýšená potivost, bušení srdce, poruchy spánku, změny nálady – podrážděnost, stavy úzkosti, deprese atd. Tyto příznaky mohou významně zhoršit kvalitu života u těchto žen.

Druhou skupinu tvoří příznaky pozdní
sem patří změny na sliznicích urogenitálního traktu, též změny na sliznicích trávicího traktu, změny kožní atd.

Při té substituci se podávají buď samotné estrogeny /přirozené estrogeny, vzácně syntetické estrogeny/, nebo estrogeny společně s gestageny /přirozené nebo syntetické gestageny/. Podávající se buď kontinuálně, nebo cyklicky. Smyslem této substituční léčby je zmírnění změn na sliznicích, na kůži, zejména však zmírnění až odstranění zmíněných vasomotorických projevů. Mohou se podávat ve formě tablet, náplastí, gelů, podkožních injekcí, nosních sprejů atd.

Tato léčba u žen s přítomnými vazomotorickými příznaky z deficitu estrogenů, významně zkvalitňuje jejich život jejich odstraněním. Toto je nezpochybnitelný fakt.

Ale.
Současně byla snaha podávat tyto hormonální přípravky u žen v klimakteriu, v postmenopauzálním období i z jiných důvodů jinými lékaři než jen pouze gynekology, a to internisty, kardiology, lékaři zabývajícími se léčbou osteoporozy. Důvodem těchto snah byla skutečnost, že estrogeny mají celou řadu pozitivních metabolických účinků mezi ně patří zejména ochrana kostí před osteoporozou /chrání kosti před zvýšeným odbouráváním/, dále je prokázáno, že estrogeny působí příznivě na metabolismus tuků, cukrů v krvi, na redistribuci podkožního tuku u žen atd. Tímto je dosaženo, že u žen ve fertilním věku je mnohem méně srdečních příhod oproti mužům stejného věku. U žen  po 60. roce života je již přibližně stejně srdečních příhod jako u mužů stejného věku a u ještě starších žen naopak je i více srdečních příhod, mozkových příhod atd. v porovnání s muži stejného věku.

Proto byla snaha i jinými lékaři podávat tuto hormonální substituční léčbu ženám v postmenopauzálním období za účelem snížení rizika mozkových příhod, srdečních infarktů, tak jak se s tím setkáváme u žen s vlastní produkcí pohlavních hormonů, též za účelem příznivého ovlivnění hladin tuků, glykémie/cukru/ v krvi, za účelem prevence a léčby osteoporozy. Předpokládalo se, že tyto účinky estrogenů, které jsou prokázány u žen s vlastní tvorbou pohlavních hormonů ve vaječnících, budou též prokázány u žen starších, u kterých již není vlastní produkce pohlavních hormonů, tedy i estrogenů, když jim tyto chybějící hormony budeme dodávat.

Proto v 90. letech minulého století proběhly 2 velké prospektivní randomizované studie
. Do jedné této studie byly vybrány ženy s již manifestní ischemickou chorobu srdeční. A do té druhé velké studie byly vybrány ženy, které ještě většinou neměly žádné manifestní onemocnění cév srdce či periférních tepen. U obou těchto velkých studií se sledovalo po dobu několika let, zda u žen, které dostávají estrogeny, případně i s gestageny, dojde k ovlivnění sledovaných cílů jako je snížení počtu srdečních příhod atd.

Výsledky těchto studií toto nepotvrdily, nebyl snížen výskyt srdečních příhod u těchto žen, u některých dostávající hormonální substituci byl i zaznamenán zvýšený výskyt srdečního infarktu, mozkové příhody oproti ženám ve studii nedostávajících nic.

Těmito studiemi bylo zjištěno, že co funguje u mladých fertilních žen, to nefunguje, neúčinkuje pokaždé u žen starších v postmenopauze. Takže tento ochranný účinek estrogenů u fertilních žen nebyl prokázán u žen starších, kterým byly tyto hormony uměle podávány. Těch příčin, teorií, proč tomu tak bylo, proč to nefungovalo je několik. Jednak zde jistě hrál roli věk pacientek, žen zařazených do těchto studií, šlo o pacientky, ženy s průměrným věkem nad 60 let. Dále jistě hrála roli doba od menopauzy, kdy byla tato substituce nasazena v těchto studiích, šlo o dobu 10 a více let od menopauzy. Dále šlo o ženy stran srdečně-cévního onemocnění o velmi rizikové s řadou rizikových faktorů jako je přítomnost obezity, cukrovky, kouření atd., nebo s již manifestním srdečně-cévním onemocněním. Dále roli mohla hrát již přítomnost aterosklerotických plátů a jejich odlišná reakce na podávané estrogeny atd. Bližší informace možno zjistit u vašich internistů, kardiologů.

Proti těmto studiím stojí observační studie, které proběhly v posledních letech tohoto tisíciletí. V těchto studiích byla hormonální léčba nasazena mnohem mladším ženám, časně-již v klimakteriu nebo v prvních letech postmenopauzy, byly nasazeny z důvodu odstranění příznaků způsobených nedostatkem estrogenů, dále šlo o ženy jinak vesměs zdravé, nemající žádné manifestní kardiovaskulární onemocnění, mající minimum rizikových faktorů stran srdečně cévního onemocnění, dále šlo vesměs o ženy mající dosti pozitivní zájem o své zdraví.

A toto je pravděpodobně příčinou toho, že co nebylo prokázáno ve výše zmíněných studiích u starších žen s delší dobou od menopauzy, tak tento protektivní účinek estrogenů byl prokázán u mladších žen, u kterých byla hormonální léčba nasazena mnohem dříve.

!!! A faktor času, kdy je tato léčba a jakým ženám nasazena, hraje pravděpodobně podstatnou roli.

Výsledkem těchto zjištění z proběhlých studií je doporučení, že by měly být tyto hormonální přípravky podávány ženám gynekology pro výše uvedené potíže v klimakteriu a v prvních letech postmenopauzy po co nejkratší období v co nejnižších dávkách a volena též vhodná léková forma. Ne internisty, kardiology jako prevence ischemické choroby srdeční, ne jako prevence cukrovky, pouze v určitých případech ještě jako prevence a léčba osteoporozy. V případě dlouhodobého podávání, zejména po 50. roce života zejména u rizikových žen, jako jsou ženy kuřačky, s vysokým tlakem, s cukrovkou, s obezitou atd., by měly býti tyto ženy vyšetřeny specialistou-internistou či kardiologem se závěrem, zda tato léčba může být nasazena nebo zda se v ní může pokračovat.

U těchto žen by měl být vždy zvážen profit z této léčby a rizika této léčby. Tato léčba je v současnosti indikována pouze v léčbě příznaků v rámci estrogen deficitního syndromu /viz popis výše/, dále v některých případech v léčbě osteoporozy, ne jako prevence chorob srdce a cév.

Takže tato hormonální substituční léčba při dlouhodobém podávání má určitá rizika ve smyslu vzniku nádorů prsu, endometria, tak u rizikových žen i rizika stran vzniku srdeční či mozkové příhody, dále zvýšený výskyt žilních trombóz atd.

Proto na toto myslet – na možná rizika u žen zejména po 50. roce života, při dlouhodobém podávání a pokud jde o rizikové ženy. Dále u žen, pacientek s již přítomnou ischemickou chorobou srdeční, s onemocněním periférních tepen atd., jsou tyto léky zakázány.

Na druhé straně u mladých žen, u kterých nastane menopauza předčasně – např. z důvodu odstranění vaječníků, i pokud nemají žádné příznaky z nedostatku estrogenů, je tato léčba plně indikována z důvodu prevence vzniku osteoporozy atd.

Toto je asi v kostce vše, co jsem chtěl vám ženám, pacientkám sdělit o problematice hormonální substituční léčby. Bližší informace o tomto zcela jistě získáte u vašeho ošetřujícího gynekologa, případně některé informace možno získat od vašich internistů, kardiologů.

Možnou alternativou pro odstranění vazomotorických projevů u žen je léčba fytoestrogeny /jde o látky rostlinného původu, obsažené v řadě rostlin, které mají estrogenní účinky, někdy se na látky s estrogenními účinky přeměňují, až působením bakterií ve střevě člověka/-patří sem: isoflavonoidy – obsažené v luštěninách, v sóje a v produktech ze soji, ve fazolích, hrachu, čočce, dále jsou obsaženy v červeném jeteli, vojtěšce, dále lignany – obsažené v semenech lnu, dýně, sezamu, stilbeny – obsažené v červeném víně, zelí, cibuli.

Tyto výše uvedené příklady fytoestrogenů jsou obsaženy i v jiných rostlinách, se kterými se však člověk v naší zemi běžně při konzumaci našeho jídla nesetká.

U fytoestrogenů byly prokázány následující příznivé účinky: na kosti, dále protizánětlivý, antisklerotický účinek, určitý příznivý vliv na hladiny tuků v krvi, s tím souvisí i ochranný účinek na cévách před aterosklerozou, dále protinádorový účinek-zejména v prevenci rakoviny prsu u žen a prostaty u mužů, dále byl prokázán příznivý vliv na metabolismu cukrů/ u asijské populace konzumující hojně sójové produkty, je významně snížen výskyt cukrovky 2.typu, dále u diabetiků zlepšuje účinnek inzulinu atd. Na rozdíl od estrogenů používaných při hormonální substituční léčbě, nezvyšují fytoestrogeny krevní srážlivost a tím pádem nezvyšují riziko žilních trombóz, plicní embolie.

Proto je doporučováno, aby součástí zdravé stravy byly též rostliny, potraviny obsahující fytoestrogeny pro výše uvedené příznivé účinky. Měly by být obsaženy ve stravě jak žen, tak mužů. V běžných dávkách obsažených v daných potravinách mají příznivé účinky jak u žen, tak u mužů, jak uvedeno výše.

Farmaceutické přípravky s obsahem fytoestrogenů: jde o přípravky vyrobené z výše uvedených některých rostlin, ve kterých je obsah fytoestrogenů výrazně vyšší oproti koncentraci těchto fytoestrogenů v běžné potravě. Jsou určeny ženám v klimakteriu a v postmenopauze k odstranění zmíněných vasomotorických příznaků, jak uvedeno výše. Neměly by je užívat ženy ve fertilním věku.

Na druhé straně někteří oponenti namítají, že tyto přípravky označované jako potravinové doplňky neprocházejí klinickým testováním, není jejich účinek ověřen ve studiích, tak jako je tomu u léčiv. Toto jistě platí, proto tyto přípravky označované jako doplňky stravy užívat pouze v indikovaných případech po domluvě s vaším gynekologem. Tyto přípravky jsou alternativou pro ženy, které hormonální substituční léčbu výše zmíněnou nemohou užívat nebo jí nechtějí užívat.

Toto je asi v krátkosti vše, co jsem chtěl vám ženám, pacientkám v kostce k této problematice sdělit, případné novinky k této i jiné problematice naleznete v kapitole Nové trendy.

Hormonální antikoncepce

capsule-1079838_960_720

Problematiky léčby.

 

Problematika hormonální substituční léčby a hormonální antikoncepce


Hormonální antikoncepce
smyslem této léčby, užívání těchto léků je prevence gravidity.

Na rozdíl od jiných léků, jako jsou léky na vysoký krevní tlak, na zvýšenou hladinu tuků v krvi a u dalších léků, kde jejich užívání je vynuceno určitými zdravotními problémy, laboratorními odchylkami jako je vysoký krevní tlak, zvýšený cholesterol atd., tak u hormonálních kontraceptiv je smysl užívání zcela odlišný. Ve většině případů jej užívají mladé a zdravé dívky /ženy/. A právě v tomto vidím určité nebezpečí v podceňování rizika u těchto léků.

Většina mladých žen si neuvědomuje i možnost vzniku závažných život ohrožujících komplikací této léčby. U některých skupin žen, dívek je toto riziko vzniku komplikací zvýšené až vysoké. U nich pak je nutno gynekologem zvolit konkrétní hormonální kontraceptivum s určitým přesně definovaným obsahem ženských hormonů a nebo u některých jsou tyto léky zcela zakázány a je nutno zvolit případně jinou formu ochrany před graviditou.

Dělení kontraceptiv
: dělí se z několika hledisek:

1. dělí se na jednosložková a dvousložková.
Dvousložková obsahují oba druhy ženských pohlavních hormonů – jak estrogeny, tak gestageny, jednosložková obsahují pouze jeden druh hormonů – a to pouze gestageny.

2. dělení podle množství estrogenů obsaženého v přípravku: dělí se na kontraceptiva s velmi nízkým obsahem estrogenů/ obsahují cca l5 ug estrogenu/, na kontraceptiva s nízkým obsahem estrogenů /cca 30-35 ug estrogenu/ a na preparáty s vysokým obsahem estrogenů /cca 50 ug estrogenu v tabletce/.

3. dělení podle druhu gestagenu v přípravku – jde o gestageny první, druhé, třetí generace – gestageny vyšší generace mají až antiandrogenní, antimineralokortikoidní účinek – využití např.u žen mající vysoký krevní tlak atd..

4. dělení podle lékové formy –
užívání ve formě  tablet, náplastí, injekcí atd..

5. dělení na přípravky, kde je stále stejné množství estrogenu a  gestagenu /jednofázové příprávky/, nebo se mění pouze množství gestagenu /dvojfázové přípravky/, nebo se mění množství jak estrogenu, tak gestagenu – tyto léky se nejvíce snaží přiblížit změnám v hladinách obou druhů hormonů u žen během menstruačního cyklu /u těchto léků mluvíme o třífázových přípravcích/.

Volba daného kontraceptiva je vždy na odborníkovi – gynekologovi, ten zvolí dané kontraceptivum, daný typ, v některých omezených případech po konzultaci s např. internistou /např. u žen, dívek s hypertenzí je vhodné zvolit např. spíše jednosložkové kontraceptivum atd./

Nežádoucí  účinky, omezení v užívání kontraceptiv, stavy, kdy se nesmí hormonální kontraceptiva užívat.

1. Riziko vzniku trombozy, plicní embolie a hormonální antikoncepce:
Toto je nejzávažnější problém této léčby. Proto každá žena, dívka by měla pátrat v rodině, zda nedošlo u rodičů, sourozenců, prarodičů k vzniku žilní trombozy, plicní embolie. Důvodem je výskyt dědičných /vrozených/ trombofilních stavů, které způsobují zvýšenou krevní srážlivost. Mohou se dědit z generace na generaci a být příčinou žilních tromboz nebo plicní embolie. Na druhé straně to neznamená, že když třeba rodič, sourozenec je nositelem této odchylky, že i vy  musíte mít tuto odchylku. Dále tato náchylnost k zvýšenému srážení krve se nemusí celý život projevit, nebo se může projevit až při určitém podnětu, kterým může být např. užívání kontraceptiva. Důvodem je fakt, že kontraceptiva sama o sobě zvyšují krevní srážlivost, která se ve většině případů neprojevuje, ale u ženy, dívky, která má vrozeně podmíněnou zvýšenou krevní srážlivost, nasazení těchto léků /kontraceptiv/ ještě to riziko navýší a výsledkem může být vznik žilní trombozy nebo i plicní embolie, která někdy i končí smrtí mladé dívky.

Proto tomuto je nutno věnovat velkou pozornost, v případě výskytu trombozy nebo plicní embolie v rodině je nutné provést speciální vyšetření na hematologické ambulanci s vyloučením nebo potvrzením  přítomnosti těchto dědičných stavů způsobujících zvýšenou náchylnost krve k tvorbě krevních sraženin /trombů/. Pokud je výsledek pozitivní, tak se nesmí hormonální antikoncepce nasadit nebo pokud ji užíváte, tak se musí okamžitě vysadit. Pokud se u vás prokáže tento vrozených protrombogenní stav, je poté vhodné provést vyšetření i u ostatních členů rodiny /u rodičů,sourozenců/.

U některých žen, dívek je tato rodinná anamnéza negativní ve smyslu žilní trombozy, plicní embolie /přestože jsou rodiče, sourozenci atd. nositeli té odchylky, ale nedošlo u nich  k vzniku trombotické příhody. Taktéž u vy můžete býti nositelkami té odchylky a nemusí se to projevit po celý váš život. K vzniku té krevní sraženiny může dojít až za určitých rizikových momentů – jako je např. operace, sádrová fixace z důvodu zlomeniny třeba dolní končetiny, omezená hybnost, upoutání na lůžko – při těchto stavech stagnuje krev v dolních končetinách a to je již rizikovým faktorem pro vznik žilní trombozy. To riziko vzniku žilní trombozy je ještě umocněno přítomností  vrozeného protrombogenního /prosrážlivého/ stavu a výsledkem může být vznik žilní trombozy nebo plicní embolie. Na těchto příkladech je ukázáno, že ten vrozený protrombogenní stav by se nikdy nemusel projevit, ale přítomnost dalšího rizikového faktoru pro vznik krevní sraženiny vedla k vzniku této komplikace. Podobně tomu je při nasazení antikoncepce /která sama o sobě zvyšuje toto riziko/ a při současné přítomnosti tohoto vrozeného stavu může dojít k vzniku krevní sraženiny.

Další možnou situací pro vzniku žilní trombozy nebo plicní embolie může být  následující skutečnost. Nikdo v rodině ani vy nejste nositelkami žádného vrozeného prosrážlivého stavu, ale při užívání kontraceptiva a náhlém výskytu dalšího rizikového faktoru pro vznik žilní trombozy jako je např. operace, upoutání na lůžko, sádrová fixace a další stavy, může dojít  k vzniku krevní sraženiny. Ten prosrážlivý stav, kterým je ta např.operace, sádrová fixace atd., je ještě podpořen /zesílen/ užívanou hormonální antikoncepcí / jak jsem uvedl, hormonální antikoncepce sama o sobě zvyšuje riziko vzniku krevních sraženin/. Proto před plánovanou operací je doporučováno antikoncepci vysadit minimálně měsíc před výkonem, pokud jde o akutní neplánovanou operaci, je jasné, že toto nelze dodržet. Pokud nelze dodržet s jakéhokoliv důvodu alespoň ten jeden měsíc, tak poté se již nedoporučuje její vysazení. Dále pokud např. máte sádrovou fixaci z důvodu úrazu, jste upoutány na lůžko a užíváte kontraceptivum, je vhodné po dobu upoutání na lůžko, po dobu sádrové fixace atd.,dostávat protisrážlivý lék, který se nazývá heparin v podobě podkožních injekcí.

A v některých případech může dojít k vzniku žilní trombozy nebo plicní embolie v situaci, kdy daná dívka, žena nemají žádný vrozený prosražlivý stav, není též přítomen ani jiný prosrážlivý stav jako je operace, sádrová fixace atd., ale pouze užívaná hormonální antikoncepce může být příčinou vzniku krevní sraženiny.

Proto zejména na toto riziko hormonální antikoncepce myslet.

Dále nutno též zdůraznit, že jsou i jiné momenty, které zvyšují riziko žilní trombozy a plicní embolie – jsou to ženy, dívky kuřačky, s nadváhou či obezitou, které při současném užívání hormonální antikoncepce mají riziko trombotické příhody zvýšené.

2. Arteriální hypertenze a hormonální antikoncepce:
Současná kontraceptiva vzhledem k tomu, že obsahují mnohem méně estrogenů než ta v minulosti, dále vzhledem k tomu, že řada z nich již obsahuje gestageny vyšší generace, tak jejich vliv na krevní tlak je mnohem menší až minimální ve smyslu zvyšování krevního tlaku.

Proto u žen, které se léčí s vysokým krevním tlakem, není nutno ve většině případů hormonální antikoncepci vysazovat. Přesto jsou určité stavy, při kterých je nutno zvážit dalších užívání kontraceptiva, zvážit jejich vysazení. Jde zejména o neléčený vysoký krevní tlak, dále kdy se nám nedaří upravit, optimalizovat krevní tlak léčbou, dále pokud je přítomno poškození některého z orgánů v souvislosti s vysokým krevním tlakem.

3. Diabetes mellitus /cukrovka/ a hormonální antikoncepce: U žen diabetiček bez cévních komplikací není nutno kontraceptiva vysazovat. Pokud jsou však přítomny cévní, či jiné komplikace cukrovky, je doporučeno kontraceptiva vysadit.

4. Zvýšená hladina tuků a hormonální antikoncepce: Kontraceptiva je doporučeno vysadit,pokud zvýšená hladina tuků vyžaduje léčbu na jejich snížení. Pokud je zvýšená hladina tuků a jsou doporučena pouze dietní a režimová opatření, není indikována hypolipidemická léčba, tak hormonální antikoncepci je možno ponechat.

5. Kouření a hormonální antikoncepce: Zcela jistě to není vhodná kombinace. Kouření má svoje rizika, jak uvedeno v kapitole o rizikových faktorech aterosklerozy, o rizikových faktorech kardiovaskulárních onemocnění. Taktéž hormonální antikoncepce má svoje rizika – vliv na krevní tlak, na krevní srážlivost atd..

Proto není vhodná tato kombinace, vysloveně je doporučeno vysadit antikoncepci, jestliže jde o kuřačku nad 35 let věku a kouřící 15 a více cigaret denně.

6. Ischemická choroba srdeční, onemocnění periférních tepen a  hormonální  antikoncepce: nutno vysadit.

7. Onemocnění jater a hormonální antikoncepce: je známo, že tyto léky mohou zvyšovat hodnoty jaterních testů, proto při jejich užívání nutno sledovat jaterní testy.

Při zvýšených hodnotách jaterních testů, popřípadně pokud dotyčná žena, dívka chodí na kontroly do  jaterní poradny pro konkrétní jaterní onemocnění, tak poté je vhodné vyjádření  specialisty – internisty – hepatologa, zda možno tuto léčbu dále užívat.

8. Obezita a hormonální antikoncepce: Má tato kombinace též svá rizika, ale není vysloveně zakazováno užívání kontraceptiv u obézních žen, dívek.

9. další limitující stavy, onemocnění pro užívání hormonální antikoncepce již nad rámec internisty – např. neurologická onemocnění – jako jsou bolesti hlavy, další neurologická onemocnění, gynekologická omezení – tato omezení musí brát v úvahu,na zřetel předepisující gynekolog, popřípadně po poradě s příslušným odborníkem.

Takže během užívání hormonální antikoncepce nutno měřit krevní tlak, sledovat jaterní testy, v pravidelných intervalech sledovat další rizikové momenty, kdy při jejich se objevení nutno případně hormonální antikoncepci i vysadit.

Toto je asi vše, co jsem chtěl vám ženám, dívkám o této problematice v kostce sdělit.

Závěrem chci ještě říci, že drtivá většina z vás nemá a nebude mít žádné zdravotní problémy
při užívání hormonální antikoncepce. Ale určitá rizika, úskalí tato léčba má, a proto je na ně nutno myslet

Antikoagulační léčba

Problematika léčby.

Úvodem bych pouze vysvětlil, že v krvi každého jedince se nacházejí látky, které brání tomu, aby se krev začala bezdůvodně srážet a na druhé straně v případě úrazu spojeného s poškozením cévy, spojeného s krvácením, dochází k aktivaci řady látek, na jejímž konci je vytvoření krevní sraženiny v místě poškození cévy a tím je zabráněno i případným velkým krevním ztrátám, vykrvácení. Oba tyto systémy jsou za normálního stavu v rovnováze. Jsou však stavy, kdy na jedné straně u některých jedinců je zvýšená krevní srážlivost a důsledkem toho je pak i bezdůvodná opakovaná tvorba krevních sraženin v žilním a někdy i v tepenném systému. A na druhé straně jsou pacienti, u kterých je naopak porucha krevní srážlivosti – tito pacienti jsou naopak ohrožení krvácivými příhodami – jako je tomu např. u pacientů s hemofílií /vrozený dědičně podmíněný nedostatek koagulačního faktoru VIII či IX/.

Na procesu krevního srážení se podílí látky, kterým říkáme koagulační faktory a dále jsou to krevní destičky.

Krevní destičkaKrevní destička

Někdy se snažíme některými léky docílit toho, aby krev byla méně srážlivá. Toho můžeme docílit léky, kterým říkáme antiagreganciatyto léky narušují funkci krevních destiček a potom jsou to antikoagulanciatyto léky narušují tvorbu zmíněných koagulačních faktorů.

Antiagregancia: jde o léky, látky, které narušují funkci krevních destiček. Jak jsem se již zmínil, u ischemické choroby srdeční a u onemocnění periférních tepen na podkladě aterosklerozy dochází k tomu, že céva /tepna/ je zúžená, poškozená aterosklerotickým plátem a v místě plátu se shlukují krevní destičky, které tu cévu v tomto místě ještě více zužují nebo ji až zcela uzavřou a výsledkem je potom poškozené zásobení těchto orgánů. A podáváním antiagregancií bráníme shlukování krevních destiček v místě cévního /tepenného/ poškození. Mezi tyto léky patří přípravky s obsahem ASA /Anopyrin, Godasal, Aspirin/, dále přípravky s obsahem ticlopidinu, clopidogrelu, prasugrelu, ticagrelolu atd.. U těchto léků jde většinou o celoživotní užívání – tedy po zbytek života od stanovené diagnozy.

Antikoagulancia: jak jsem již uvedl, tyto léky blokují tvorbu tzv. koagulačních faktorů dělí se do několika skupin podle toho, jaký koagulační faktor blokují.

Tyto léky užívají pacienti po náhradách srdečních chlopní-jde o pacienty s umělými chlopněmi, kdy podáváním těchto léků bráníme tvorbě krevních sraženin /trombů/ na těchto chlopních, dále tyto léky užívají  pacienti s některými srdečními arytmiemi jako je fibrilace či flutter síní /u těchto arytmií se mohou tvořit v srdci krevní sraženiny a může dojít k jejich uvolnění a ty se pak mohou dostat tepnami nejčastěji do cév zásobující mozek a způsobit cévní mozkovou příhodu nebo se mohou uvolněním dostat ze srdce do tepen na dolních končetinách nebo do cév zásobujících orgány dutiny břišní a vést k náhlým poruchám v cévním zásobení např. dolní končetiny nebo např. žaludku, tenkého či tlustého střeva atd.  a v takovém to případě je pacient v ohrožení života. A podáváním antikoagulancií se tomuto snažíme zabránit. Dále je podáváme pacientům, kteří mají z nějakého důvodu zvyšenou krevní srážlivost, dochází u nich k žilním a nebo i tepenným trombozám a jsou třeba dále ohroženi např. plicní embolií, podáváním antikoagulancií se snažíme tvorbě těchto sraženin zabránit. A pokud i k těmto popsaným příhodám dojde, tak podáváním těchto léků rozpouštíme tyto krevní sraženiny a bráníme jejich opětovnému vytvoření.

Do této skupiny patří antagonista vitaminu K /AVK/ – warfarin, dále do této skupiny patří léky, které nesou název nová antikoagulancia /NOAK/ – sem patří preparát Pradaxa /dabigatran/, Xerelto /rivaroxaban/, Eliquis /apixaban/ a další

Antikoagulancia užívají někdy pacienti celoživotně, někdy pouze několik měsíců.

Jak u antiagregancií je zvýšené riziko krvácení, tak zejména u antikoagulancií je zvýšené riziko krvácení.

!!! Je nutno si uvědomit, že některé léky-zejména hojně užívané léky na bolest ze skupiny nesteroidních antirevmatik /NSA/ – jako je např. Brufen, Ibalgin, Voltaren atd., mohou snižovat účinek některých léků na ředění krve nebo naopak účinek zvyšovat a proto mohou ještě navýšit riziko krvácení. Proto kombinace nesteroidních antirevmatik s antiagregancii a antikoagulancii /jak s warfarinem, tak s novými antikoagulancii/ je zakázána. Dále kombinace některých dalších léků s warfarinem nebo se skupinou NOAK  je zakázána nebo se možno užívat s opatrností, proto je nutné hlásit veškerou medikaci u lékaře, a též každému lékaři hlásit užívání warfarinu či léků ze skupiny NOAK.

Na bolesti možno užívat tyto léky: přípravky s obsahem paracetamolu, tramadolu, opiáty, přípravky s obsahem metamizolu /Novalgin/.

U antiagregancií, zéjména u antikoagulancií je zvýšené riziko krvácení. Proto je nutno sledovat krvácivé projevy – jako krvácení z nosu, krev v moči, jasně červená nebo tmavá/černá/ natrávená krev ve stolici, kožní krvácivé projevy atd., pokud se krvácivé projevy objeví, okamžitě nutno hlásit. Dále pacienti užívající tyto léky se musí vyvarovat většímu traumatu, pádům z důvodu toho, že např. při pádu a úderu do hlavy, je nebezpečí krvácení do mozku, dále např. riziko krvácení do dutiny břišní, do podkoží atd..

Pacient při užívání warfarinu či nového antikoagulancia /NOAKu/ vždy obdrží kartičku, kde je uveden konkrétní lék na ředění krve, indikace – proč jej užívá, dávkování daného léku a u warfarinu jsou vždy v kartě uvedeny hodnoty INR, dále musí být informován, zda lék užívá doživotně či na jak dlouhou dobu atd.

Rozdíly mezi antagonistou vit. /AVK/ – warfarinem a novými antikoagulancii /NOAK/:

Warfarin:

nevýhody:

řada léků i běžně předepisovaných může ovlivňovat účinek warfarinu, mohou účinek warfarinu zesilovat nebo naopak zeslabovat. Jsou to např. některá antibiotika, antidepresiva, léky na spaní, na uklidnění, na bolest atd.. Proto nutno ihned hlásit změnu v medikaci lékaři, který sleduje INR, ten zjistí, zda předepsaný lék ovlivňuje účinek warfarinu či ne, pokud ano, musí se dříve zkontrolovat INR. Dále při jeho užívání musí pacient chodit na kontroly krve – na vyšetření INR tím se sleduje, jak je krev naředěna, zda je naředěna optimálně či zda není naředěna málo či naopak hodně, INR má být v rozmezí 2,0-3,0, v některých případech až 3,5. Když je hodnota INR pod 2,0 znametá to, že je krev málo naředěna a je riziko vzniku krevních sraženin /trombů/, naopak při hodnotě INR nad 3,5 je krev naopak hodně naředěna a je riziko krvácení, čím je vyšší hodnota, tak to riziko je větší. Když je hodnota nad 3,5 tak se musí dávka warfarinu snížit, když je pod 2,0 tak se musí dávka warfarinu naopak navýšit. Při vyrovnaných hodnotách INR a pokud jsou v optimálním rozmezí  se chodí na kontroly INR 1x za 4 až 6 týdnů, pokud tomu tak není, jsou kontroly INR v kratších intervalech.

Na vyšetření INR nutno provádět odběry krve ze žíly, u některých lékařů, též zde přístroj na analýzu INR z prstu pacienta.


Dále řada potravin s vysokým obsahem vitaminu K zeslabuje
 účinek warfarinu – mezi tyto potraviny patří listová zelenina /kapusta, zelí, špenát, brokolice, hrášek atd./, dále sem patří pažitka, petržel, kiwi, avokádo, řepkový olej, olivový olej, sójový olej, sójové plody, slupka z okurek, potom jiné méně užívané potraviny jako pistácie atd. Není nutno zcela tyto potraviny vysazovat, není to ani doporučováno, je vhodné pouze omezit jejich příjem a důležitá je určitá pravidelnost v jejich konzumaci- např. 2x do týdne konzumace menšího množství třeba listové zeleniny nebo jiné této potraviny je vhodná, podle tohoto vašeho jídelníčku se nastaví dávkování warfarinu. Absolutně nevhodné je větší a nepravidelná konzumace těchto potravin.

Snahou lékaře je, aby co nejvíce byly hodnoty INR v terapeutickém rozmezí, aby co nejméně byly pod 2,0 nebo naopak nad 3,5. Toho je možno docílit tím, že budete dodržovat dietní opatření – nebudou výkyvy v příjmu výše uvedených potravin, dále výkyvy INR mohou býti též způsobeny nepravidelným užíváním např. léků na spaní, na uklidnění a dalších léků mající vliv na účinek warfarinu, Tato nepravidelnost jak v příjmu daných potravin, tak též  nepravidelné užívaní  těchto léků mající vliv na warfarin způsobují, že hodnoty INR mohou i značně kolísat a potom nutno provádět opakovaně odběr krve nehledě na rizika plynoucí z nízkého nebo naopak z vysokého INR. Proto doporučuji jíst vyváženou stravu obsahující omezeně i výše zmíněné potraviny, dále doporučuji, pokud jsou vám předepsány léky např.na spaní, na uklidnění, tak tyto léky užívejte pravidelně, protože jejich nepravidelné užívání způsobuje kolísání hodnot INR. Tyto léky jsou pacienti zvyklí velmi často užívat jako SOS medikaci, podle toho jak se momentálně cítí a tak podobně. Při užívání warfarinu nelze takto tyto léky užívat.
Též nepravidelná větší konzumace alkoholu může způsobovat kolísání hodnot INR.

Mohou být i dlouhodobě ustálené hodnoty INR, ale najednou dojde k poklesu nebo vzestupu, to může být způsobeno např. nově předepsanými léky nebo naopak tím, že je vám nějaký lék vysazen, který má vliv na warfarin, proto změny hlásit a je nutno včas zkontrolovat INR a upravit případně dávku warfarinu.

Dále třeba při průjmech, febrilních stavech, hubnutí, požití nadměrného množství alkoholu atd., může dojít ke změnám hodnot INR – též toto nahlásit a musí se včas zkontrolovat INR
.

Dále účinek warfarinu nastupuje pozvolna při jeho nasazení a na druhé straně pokud se vysadí, tak jeho účinek opět postupně odeznívá – v řádu 3 až 5 dnů. Někdy je toto určitá výhoda – např. když si pacient omylem nevezme jeden den tento lék /zapomene/, tak nehrozí ještě takové nebezpečí jako je tomu u NOAK .

Výhody:

dokážeme pomocí INR přesně stanovit  dávku a hlavně známe protilék /antidotum/, který můžeme podat v případě akutní operace nebo v případě závažného krvácení.

Skupina nových antikoagulancií /NOAK/- Pradaxa, Xarelto, Eliquis atd.

Výhody:

při užívání těchto léků není nutno provádět odběry krve, není nutno sledovat žádné parametry, jak je krev naředěna. Podávají se jednou nebo dvakrát denně – toto dávkování je většinou neměnné po celou dobu léčby, kdežto u warfarinu se dávky mění velmi často podle hodnoty INR, další výhodou je to, že neexistují prakticky žádné potravinové interakce, takže pacient může jíst cokoliv, aniž by to mělo vliv na účinek těchto antikoagulancií, dále  existuje mnohem méně lékových interakcí- mnohem méně léků ovlivňuje jejich účinek a jen malá skupina léků se nesmí s těmito novými antikoagulancii kombinovat nebo se zvýšenou opatrností. Další výhodou je jejich rychlý nástup účinku po nasazení a na druhé straně po jejich vysazení rychle jejich účinek odeznívá v porovnání s warfarinem 

Nevýhody

tyto léky po nasazení působí okamžitě, to je jejich výhoda, po jejich vysazení účinek rychleji odeznívá, to jest též výhodou, ale i určitá nevýhoda pokud se stane, že třeba pacient zapomene užít i třeba jeden den tento lék, krev se stává rychleji srážlivou a je nebezpečí komplikací z vysazení těchto léků ve smyslu tvorby krevních sraženin, musí se proto užívat denně ve stejný čas, přípravek Xarelto nutno užívat s jídlem, další nevýhodou je, resp.byla nedostupnost antidota /protiléku/ při nutnosti provést  akutní operaci či při výskytu závažných krvácivých stavů. V současnosti,tj. v roce 2015 a 2016 již u některých těchto nových antikoagulancií je známo antidotum, nevýhodou je však jejich cena.

!!!!Ještě bych k této skupině nových antikoagulancií chtěl sdělit, že jejich úhrada zdravotními pojišťovnami je pouze v určitých indikovaných, přesně definovaných případech. Jinak si je musí pacienti hradit, platit sami, cca na měsíc v rozmezí l800-2500 Kč. Nelze akceptovat, jak se někdy stává, že se pacient dožaduje jejich předepsání na úhradu pojišťovnou, přestože ta kriteria nesplňuje.

Zde jsem uvedl výhody a nevýhody warfarinu a nových antikoagulancií a je na pacientovi pro jakou skupinu se rozhodne.

Dále chci zdůraznit, že každý pacient, který užívá antikoagulans, musí nosit u sebe kartičku, ze které je patrno, že užívá tyto léky na ředění krve, v dané síle a dávce, musí ukazovat tuto kartičku všem lékařům, kteří mu chtějí předepsat nový lék a nebo mu chtějí provést jakýkoliv chirurgický zákrok. U některých zákroků se nemusí tyto léky vysazovat, o které zákroky se jedná, vám bude sděleno v ordinaci – jde např. o trhání zubů nebo operace šedého zákalu, implantace kardiostimulátoru atd., před jinými výkony se musí tyto léky různě včas vysadit, proto nutno včas hlásit na jaký výkon jdete a dle toho vám budou tyto léky včas vysazeny a případně budete po dobu, kdy nebude užívat tyto léky, užívat jiné léky na ředění krve.

Při nasazování těchto léků se vždy na jedné straně zvažuje riziko z nenasazení těchto léků a na druhé straně se stanovuje riziko krvácení při užívání  těchto léků. Slouží k tomu skorovací schémata.

Musí převažovat benefit /prospěch/z užívání těchto léků nad rizikem z jejich užívání. Pokud tomu tak zcela není, zejména u velmi starých pacientů s riziky pádů atd., tak tyto léky není vhodné nasazovat, vždy se vše musí probrat s pacientem a příbuznými, vše se jim musí řádně vysvětlit.

Vážené čtenářky a čtenáři těchto stránek,, toto je asi vše, co jsem vám chtěl co nejsrozumitelněji sdělit o této problematice. Případné novinky dotýkající se nových antikolagulancií a antidot naleznete v kapitole Nové trendy.

Příběhy pacientů

PacientPříběhy pacientů.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

na příkladech několika mých pacientů  vás chci seznámit s tím, co bylo tou pohnutkou, co je vedlo k tomu, že  se rozhodli někdy náhle, někdy postupně, zásadním způsobem změnit svůj životní styl, změnit přístup ke svému zdraví dodržováním dietních a režimových opatření, která vedla následně k výraznému zlepšení řady laboratorních parametrů, k zlepšení jejich zdravotního stavu. Jak došlo k úpravě krevního tlaku, hladin glykémiií atd., jak toto vedlo k redukci medikace na tlak, k snížení např. dávek inzulínu atd. Chci na těchto příbězích pacientů ukázat vám ostatním cestu, jak i vy může zvládnout boj s obezitou, s kouřením atd. a s tím související zdravotní komplikace. Nutno si uvědomit, že to jste vy, kteří se musí rozhodnout řešit problémy jako je obezita, kouření atd. V tomto vám vaši lékaři mohou býti pouze tou pomyslnou pomocnou berličkou. A to v tom smyslu, že vás edukují o zásadách správného životního stylu.

Tato doporučení si můžete přečíst na těchto webových stránkách v kapitole Rizikové faktory a dietní opatření. Zde se dočtete vše o doporučovaných potravinách, též se zde dočtete o zásadách pohybové aktivity. Při řešení obezity by jste měli obdržet informaci, jaký by měl být váš energetický příjem na den při ideální hmotnosti s přihlédnutím k vašemu věku, pohlaví, musí se též zohlednit jakou práci vykonáváte, jak fyzicky náročnou a též jaké aktivity vykonáváte ve svém volném čase. Následně by vám měl být stanoven takový energetický příjem a taková fyzická  aktivita, aby došlo k redukci hmotnosti. K tomuto obdržíte tabulky, podle kterých si sestavíte své jídelníčky. Takto vám mohou lékaři býti nápomocni v léčbě nadváhy,obezity. Jak jsem zmínil, existuje velmi málo léků, u kterých byl ve studiích prokázán účinek na redukci hmotnosti, a současně prokázána jejich bezpečnost. U některých z vás může být cestou v boji s obezitou i chirurgická intervence. Ale jak znovu zdůrazňuji, zda to snažení povede k úspěchu, záleží hlavně na vás. V současnosti neexistují žádné zázračné pilulky, žádné zázračné postupy, které by toto vyřešily za vás. Proto prosím nereagujte na žádné takovéto inzeráty v časopisech. V tomto boji s obezitou vám kromě vašich ošetřujících lékařů, mohou ještě pomoci pouze specializované poradny se zaměřením na léčbu obezity, případně renomovaní výživoví poradci, dietologové.

Podobně třeba v léčbě závislosti na alkoholu, na nikotinu, vám mohou též pomoci příslušní specialisté a též v omezené míře některé léky. Takže závěrem vám všem, kteří si tyto stránky přečtou, přeji hodně úspěchů v boji s obezitou, kouřením atd. a snad tyto příběhy pacientů vám taky pomohou v této zcela jistě i nelehké cestě.

Mnoho zdaru vám závěrem přeje

MUDr. Přemysl Pech

Úvod k rizikovým faktorům

Rizikové faktory chorob srdce a cév, rizikové faktory aterosklerozy:

dělí se na neovlivnitelné a ovlivnitelné.

A) Neovlivnitelné: tyto rizikové faktory jak plyne z názvu nelze ovlivnit:

1. Věk za rizikový se považuje u žen věk nad 65 let, u mužů věk nad 55 let.
2. Mužské pohlaví – 
muži mají zvýšené kardiovaskulární riziko.
3. Pozitivní rodinná anamnéza
tímto se rozumí předčasný výskyt srdečně-cévních příhod u přímých příbuzných /rodičů, sourozenců, dětí/ – pokud došlo k jejich vzniku u těchto příbuzných ženského pohlaví do 65 let jejich věku, u příbuzných mužského pohlaví do 55 let jejich věku. Proto pátrat v rodině u těchto rodinných příslušníků po předčasném výskytu mozkových, srdečních příhod atd. Též pátrat, zda u těchto přímých příbuzných nebyl vysoký krevní tlak, cukrovka, zvýšená hladina tuků v krvi, zda u nich nebyl výskyt malignit /nádorů/, atd.  

B) Ovlivnitelné rizikové faktory: jde o rizikové faktory, které můžeme ovlivnit sami. Patří sem tyto následující rizikové faktory:

1. Vysoký krevní tlak /arteriální hypertenze/
2. Zvýšená hladina tuků v krvi /hyperlipoproteinémie/
3. Kouření
4. Obezita a nedostatek pohybu
5. Cukrovka /diabetes mellius/

6. Za rizikový faktor se též považuje hodnota klidové tepové frekvence /pulsu/ nad 70 tepů /minutu.Proto kromě hodnoty krevního tlaku též nutno znát,měřit puls /tep/.
7. Nepříznivé socioekonomické faktory jsou též považovány za rizikový faktor
rozumí se tím zvýšený stres v práci nebo v rodině, nízké sociální a pracovní postavení, sociální vyčlenění, jedinci s depresivními nebo úzkostnými poruchami, hostilita. V těchto případech též prokázán zvýšený výskyt kardiovaskulárních příhod.

8. Syndrom obstruktivní spánkové apnoe /porucha ventilace ve spánku/-tímto syndromem se rozumí stav, kdy dochází ve spánku ke kolapsu dýchacích cest, to se projevuje při spaní chrá
páním a výskytem apnoických pauz /dotyčný po dobu několika sekund nedýchá/. Tito pacienti mají též zvýšené riziko vaskulárních příhod. Pacient si tuto poruchu sám neuvědomuje, je na ni často upozorněn rodinným příslušníkem. Proto nutno tuto abnormitu sdělit lékaři. Tito pacienti při těchto poruchách dýchání ve spánku se velmi často během spánku probouzejí, ráno po probuzení mají pocit nedostatečného spánku, pocit nevyspání, přes den jsou zvýšeně spaví, unavení, dostavují se u nich mikrospánky /třeba i za jízdy při řízení motorového vozidla/, trpí na bolesti hlavy atd. Proto po těchto příznacích této ventilační poruchy by měl lékař u rizikových pacientů pátrat. A pokud jsou mu samotným pacientem sděleny a nebo pokud je získá pří cílených dotazech od pacienta, měl by být tento pacient vyšetřen ve spánkové laboratoři a podle výsledku tohoto vyšetření příslušně léčen.
9. Erektilní dysfunkce-
též považována za rizikový faktor.
1O. Některé další abnormity, nemoci  jsou považovány za rizikových faktor-
nemoci ledvin spojené s jejich poruchou funkce, dále některá autoimunní zánětlivá onemocnění jako např. revmatoidní artritida, pacienti s nespecifickými střevními záněty typu ulcerozní kolitidy, Crohnovy nemoci, dále pacienti se zhoubnými nádory krku a hrudníku, kteří podstoupili lokální ozáření těchto nádorů atd.

Čím dotyčný pacient má více rizikových faktorů, tím se riziko cévní příhody zvyšuje,podle toho se volí léčba vysokého krevního tlaku, zvýšené hladiny tuků atd.

Tyto ovlivnitelné rizikové faktory nutno řešit společně s pacientem ve spolupráci s praktickými lékaři, internisty, kardiology, diabetology, dietology, pneumology, případně s dalšími specialisty jako jsou psychologové, psychiatři atd. Snahou je prevence vzniku těchto ovlivnitelných rizikových faktorů, a pokud jsou přítomny, tak pokus o jejich odstranění /myslí se tím např. redukce hmotnosti, zvýšení pohybu, skoncování s kouřením/, nebo cílem optimalizace hodnot daných rizikových faktorů /tím se rozumí dosažení doporučovaných hodnot krevního tlaku, hladin tuků, cukru v krvi atd./.

V následujících ikonkách v přehledu po rozkliknutí se můžete podrobněji seznámit s problematikou základních  ovlivnitelných rizikových faktorů.

Ischemická choroba srdeční

Dělí se na akutní formy: sem patří např. akutní infart myokardu, nestabilní angina pectoris, náhlá srdeční smrt atd.,

chronické formy ischemické choroby srdeční:
sem patří stabilní angina pectoris, stavy po infarktu myokardu atd.

IMG_2108Onemocnění periférních tepen: sem řadíme onemocnění tepen mozkových, tepem na horních a dolních končetinách, dále postižení tepen zásobující orgány dutiny břišní, např. střeva, ledviny.

Nejčastěji dochází k postižení těchto tepen na podkladě  aterosklerozy, což vede k jejich zúžení až uzávěru a výsledkem je porucha zásobení těchto orgánů. Při postižení srdečních tepen dochází k nedokrvení, špatnému zásobení srdečního svalu, při postižení tepen zásobujících mozek dochází k špatnému mozkovému prokrvení atd., a  výsledkem je porucha funkce těchto orgánů s přítomností řady příznaků.

Ateroskleroza
je stav, kdy působením řady faktorů, jako je vysoký krevní tlak, kouření, cukrovka, zvýšená hladina tuků v krvi atd, způsobí, že dojde k poškození výstelky stěny cévy/tepny/, tzv. endotelu a dochází k průniku tuků, řady dalších látek do cévní stěny, výsledkem je zánět v této cévní stěně, dochází k tvorbě tzv. ateroklerotických plátů. Tyto pláty vedou k zúžení té tepny, dále se v místech těchto plátů shlukují krevní destičky, které dále zužují ty postižené cévy nebo způsobují až jejich uzávěr. Aby k tomuto procesu aterosklerozy v cévní stěně nedocházelo nebo aby se ten nález dále nezhoršoval, je nutno dodržovat veškerá dietní a režimová opatření, jejichž cílem je úprava krevního tlaku, tuků v krvi, zabránění vzniku cukrovky nebo pokud již je přítomna cukrovka, tak dosažení doporučovaných hodnot glykémií, zákaz kouření, redukce hmotnosti atd.. Současně jsou podávány speciální léky, jejichž cílem je ovlivnit ten nález v cévní stěně – jde zejména o některé léky na tlak, o některé léky na snížení cholesterolu v krvi /tzv. statiny/ a léky na ředění krve – antiagregancia atd.. Nutno si ještě uvědomit, že ateroskleroza není izolovaný proces v tom smyslu, že jsou postiženy pouze např. cévy srdeční, velmi často se setkáváme s pacienty, kteří mají postižení cév v řadě oblastí – např. mají postižené cévy mozkové, srdeční, třeba i současně cévy na dolních končetinách atd.. Takovéto pacienty je nutno řešit s řadou specialistů. Dále je nutno poukázat na to při motivacích pacientů, že ten aterosklerotický proces je děj do určité míry vratný. To znamená, že pokud pacient začne dodržovat veškerá doporučení, začne současně užívat předepsané léky, dojde k zmenšení, ztenčení daného aterosklerotického plátu a tím pádem se zlepší prokrvení daného orgánu a zmírnění potíží.

Při postižení srdečních tepen /koronárních tepen/, které zásobují srdeční sval, mluvíme o ischemické chorobě srdeční. Postižené cévy mohou býti pouze zúžené nebo zcela uzavřené. Příznakem takového to postižení jsou bolesti většinou lokalizované za hrudní kostí, může jít i o bolest lokalizovanou jinde, např. v krku, v horních končetinách, někdy v dolní čelisti nebo třeba mezi lopatkami, jde většinou o tlakovou, pálivou, svíravou bolest, objevující se většinou při fyzické  zátěži, při emoční zátěži – při rozrušení nebo při změně počasí. Někdy se daná bolest lokalizovaná za hrudní kostí nemusí nikam šířit, jindy se z hrudní kosti  šíří třeba do krku nebo do zad mezi lopatky, většinou se šíří do levé horní končetiny nebo do obou horních končetin.

V případě těchto bolestí, objevujících se při  fyzické nebo psychické zátěži, při změně počasí, mluvíme o angině pectoris /u tohoto stavu je céva různě významně zúžená, čím více je zúžena, tím menší zátěž vyvolává výše uvedené potíže-bolesti/.
Jestliže se objeví klidová bolest trvající déle jak 20 minut, vždy je podezření na srdeční infarkt/ u tohoto stavu je céva zcela uzavřena/. V tomto případě nutno zavolat pohotovost. Kromě bolestí se může postižení srdečních cév projevovat dušností, slabostí, únavou, bušením srdce – arytmiemi, poklesem výkonnosti a při srdečním infarktu doprovodnými příznaky jako je nutkání na zvracení, zvracením, pocením, přítomností studeného potu, kolapsem atd. V případě anginy pectoris vhodné vyhledat ošetřujícího lékaře, ten odešle na příslušná vyšetření, kde se rozhodne o dalším postupu, zda konzervativní léčba /léky/ či zda vyšetření těchto cév /koronarografie/ s případným zákrokem na těchto cévách. Nutno si uvědomit, že provedený zákrok na srdečních cévách, nebo v případě mozku na mozkových tepnách nebo např. na tepnách dolních končetin v případě postižení těchto tepen ovlivní další průběh daného onemocnění. Ale neméně stejný vliv na další osud daného pacienta má dodržování veškerých doporučení – dietních a režimových opatření, užívání medikace – toto rozhoduje o tom, zda ošetřená tepna/céva/ se opět nezúží a dané onemocnění, příznaky se opět potom mohou objevit.

V případě klidových bolestí vždy podezření na srdeční infarkt, nutno zavolat pohotovost, protože včasná diagnóza umožní včasnou léčbu v nemocnici, v případě srdečního infarktu je jedinou doporučovanou akutní léčbou vyšetření srdečních tepen /koronarografie/ s intervencí na té postižené tepně nebo tepnách/ různé možnosti ošetření dané tepny, nejčastějším způsobem je rozšíření dané tepny balonkem a následně zavedení stentu/. Tyto intervenční postupy jsou nabízeny v kardiologických centrech, v každém kraji je alespoň jedno takovéto cetrum. V  Ústeckém kraji je toto centrum v Masarykově nemocnici. Jinou možností v ošetření postižené tepny jsou zákroky prováděné na kardiochirurgických pracovištích.

Čas pro intervenci je l2 hodin od vzniku příznaků, ve výjimečných případech 24 hodin, čím dříve je zákrok proveden, tím je větší šance na zprůchodnění dané tepny. Nejoptimálnějším časem jsou první 2 až 3 hodiny od vzniku příznaků, kdy zákrok na dané tepně vede k minimálním  nebo až žádným srdečním následkům. Na druhé straně pozdní vyšetření, ošetření může zanechat trvalé následky – může dojít k nevratnému rozsáhlému postižení srdečního svalu jako pumpy, srdečních chlopní, a mohou přetrvávat různě závažné příznaky jako jsou dušnost, únava, nevýkonnost, bušení srdce, bolesti na hrudi, otoky dolních končetin a další příznaky, které pacienta mohou výrazně omezovat i v běžné aktivitě nebo vést i k úmrtí pacienta!!!

Takže potíže jako bolesti na prsou, dechové potíže, bušení srdce atd., nepodceňovat,  vyhledat lékaře, ten zhodnotí, odešle na příslušná vyšetření – výsledkem těchto vyšetření bude zda potíže jsou srdečního /kardiálního/ či nekardiálního původu, či jakého původu jsou dané potíže/ např. u dechových potíží může jít o příčinu plicní atd. a dle toho další léčba, doporučení. Hlavně jakékoliv potíže nepodceňovat, jít k lékaři, při podezření na infarkt volat pohotovost. První hodiny rozhodují.

Ischemie2