Vysoký krevní tlak/arteriální hypertenze/.
Za arteriální hypertenzi jsou považovány hodnoty krevního tlaku 140/90 mmHg a vyšší. U hodnoty před lomítkem mluvíme o systolické hodnotě krevního tlaku /STK /, u té hodnoty za lomítkem mluvíme o diastolické hodnotě krevního tlaku /DTK/. Takže již tato uvedená hodnota a vyšší jsou hypertenzními hodnotami. U většiny pacientů jsou zvýšené obě hodnoty krevního tlaku. U starších pacientů se častěji setkáváme s tím, že je zvýšena pouze hodnota systolického tlaku /STK/ na 140 mmHg a vyšší a hodnota diastolického tlaku /DTK / je pod 90 mmHg-v tomto případě mluvíme systolické arteriální hypertenzi. U mladých hypertoniků se můžeme někdy naopak setkat s tím, že hodnota systolického tlaku /STK/ je do 140 mmHg a je pouze zvýšena hodnota diastolického tlaku /DTK/ na hodnotu 90 mmHg a vyšší-v tomto případě mluvíme o diastolické arteriální hypertenzi.

Důležité je však vědět, že pro vznik cévních komplikací není podstatné, zda je zvýšena pouze hodnota systolického tlaku /STK/, nebo zda jsou zvýšeny pouze hodnoty diastolického tlaku /DTK/, nebo či zda jsou zvýšeny obě hodnoty krevního tlaku nad doporučované hodnoty. Důležité je též vědět, že čím jsou hodnoty krevního tlaku vyšší, tím je riziko komplikací vyšší.

90% pacientů s hypertenzí má primární arteriální hypertenzi – zde při jejím vzniku hraje roli řada faktorů – dědičnost, stres, nadměrná konzumace alkoholu, kouření, nezdravá strava –nadměrné solení, nadměrný příjem jednoduchých cukrů, živ.tuků, nedostatek pohybu, obezita atd..

10% pacientů má tzv. sekundární hypertenzi – jde o hypertenzi, která je způsobena nějakou nemocí, nějakým přesně definovaným stavem. S tímto typem hypertenze se můžeme  setkat při onemocnění ledvin /mluvíme potom o nefrogenní hypertenzi/, celá řada dalších stavů může býti příčinou vysokého krevního tlaku, patří sem též léky vyvolaná hypertenze – vysoký krevní tlak může způsobovat řada léků – nejčastěji jsou to třeba léky na bolest ze skupiny nesteroidních antirevmatik-např. Brufen a podobné léky, dále třeba hormonální kontraceptiva, drogy, léky předepisované na depresivní stavy a celá řada dalších léků.

Proto je důležité hlásit všechny vámi užívané léky. Z tohoto je dále patrno, že většina pacientů má primární hypertenzi, jen malé procento pacientů má vysoký krevní tlak z nějaké přesně určené příčiny – tzv. sekundární hypertenzi. Na sekundární hypertenzi nás již někdy upozorní výsledky krve, výsledky některých vyšetření, vámi sdělené léky atd.. Jindy nás na tuto možnost upozorní až to, že se nám nedaří běžnými léky upravit krevní tlak. Potom je nutno myslet na nějaké skryté onemocnění, které způsobuje vysoký krevní tlak. V takovém to případě je nutno provést celou řadu vyšetření, která nám buď nějakou příčinu odhalí, nebo neodhalí. Pokud se ta příčina zjistí a pokud se dá odstranit, tak její odstranění může vést i k úpravě krevního tlaku. Jinak pokud ta příčina je neodstranitelná a pokud jde o primární arteriální hypertenzi, tak normalizaci krevní tlaku docílíme přísným dodržováním dietních a režimových opatření a léky, kterým říkáme antihypertenziva. Vysokému krevnímu tlaku se také říká tichý zabiják – vysoký krevní tlak většinou nebolí, ale zabijí. Jen výrazněji zvýšené hodnoty krevního tlaku se mohou projevovat např. bolestmi hlavy, motáním, nejistotou při chůzi atd. Neléčený vysoký krevní tlak zejména zvyšuje riziko hemoragické /krvácivé/ mozkové příhody a dále zvýšené hodnoty krevní tlaku vedou k poškození srdce.

Cílem je, aby krevní tlak byl pod 140/90 mmHg /toto platí pro většinu pacientů/, u některých pacientů je cílovou hodnotou krevní tlak ještě o něco nižší-kolem 130/80 mmHg.Mezi takové pacienty patří např. lidé mající cukrovku, zhoršenou funkci ledvin, kteří jsou po mozkové či srdeční příhodě. Není však zatím prokázáno, že další snižování krevního tlaku pod 130/80 vede k dalšímu snížení rizika srdečně – cévních příhod. Proto není doporučováno zejména, aby krevní tlak klesal trvale pod 110-120/60-70 mmHg, pokud jsou tyto hodnoty opakovaně zaznamenávány, tak poté je nutno redukovat medikaci na tlak. Někdy však je možno tyto hodnoty krevního tlaku tolerovat. Nutno toto vysvětlit pacientovi, proč  je medikace ponechána i přes stávající hodnoty TK. S tímto se možno nejčastěji setkat u pacientů s onemocněním srdce, kdy předepisované léky s příznivým vlivem na srdeční onemocnění velmi často snižují i krevní tlak.

Dále u starších pacientů není vždy nutné, není žádoucí dosáhnout hodnoty tlaku  pod 140/90, u pacientů do 80 let věku by měla býti snaha snížit krevní tlak pod 140/90, pokud tyto hodnoty tlaku tolerují. U starších hypertoniků nad 80 let jejich věku je cílovou hodnotou u systolického tlaku /STK/ hodnota  kolem 140-150 mmHg, u diastolického tlaku /DTK/ do 90 mmHg-opět pokud tyto hodnoty krevní tlaku tolerují. Pokud jakýkoliv pacient tyto doporučované hodnoty netoleruje, tak nutno dosáhnout při léčbě takové hodnoty krevního tlaku, kterou pacient toleruje a která se co nejvíce blíží té doporučované hodnotě. Proč zejména starší pacienti hůře tolerují doporučované hodnoty krevního tlaku, těch důvodů je několik. Hlavním důvodem je to, že u starších pacientů již jsou přítomny v tepnách změny takové stupně, že již  tyto tepny /cévy/ nedokážou tak pružně reagovat  na poklesy krevního tlaku a to má za následek řadu komplikací, příznaků, jako je motání hlavy, někdy až následované pády atd.. Tyto strukturální změny se mohou projevovat i např. tím, že u starších pacientů může docházet ve stoje k výraznějšímu poklesu krevního tlaku, proto u starších pacientů by se měl měřit krevní tlak při některých kontrolách u lékaře i ve stoje.  
Dále určitým problémem u některých starších pacientů je přítomnost výrazně zvýšeného systolického krevního tlaku /STK/ na hodnotu 180 mmHg a vyšší, kteří mají  současně normální nebo i sníženou hodnotu diastolického tlaku. U těchto pacientů by snaha o úpravu systolického krevního tlaku /STK/ vedla k výraznému poklesu diastolického tlaku /DTK/-např.na hodnotu 60 mmHg a i mnohem nižší-to však  není žádoucí. U těchto pacientů se proto snažíme docílit toho, aby měli hodnotu systolického tlaku /STK/ alespoň 160 mmHg a současně nebyly hodnoty diastolického tlaku/ DTK/ trvale pod 60 mmHg. Ne vždy je tohoto dosaženo, potom raději volíme vyšší hodnotu systolického tlaku /STK/ z důvodu toho,aby pacient neměl trvalé nízké hodnoty diastolického krevního tlaku /DTK/-jde o určitý kompromis-takto toto  nyní doporučováno.

Vždy by mělo být každému pacientovi sděleno, jaké jsou cílové hodnoty krevního tlaku u konkrétního pacienta.

Dále je důraz při léčbě krevního tlaku kladen na měření krevního tlaku doma pacientem/HBPM/. Nutné však je, aby měření krevního tlaku bylo prováděno správně. Jak tedy měřit TK – nutno provádět měření certifikovanými přístroji – doporučí lékař v ordinaci, zvolit optimální velikost manžety – při obvodu paže do 33 cm – zvolit manžetu šíře 12 cm, při obvodu paže 33-41 cm – tak poté manžetu velikosti 15 cm, při obvodu paže nad 41 cm, tak poté zvolit manžetu velikosti 18 cm.

Až asi 25-30% pacientů má syndrom bílého pláště – vyšší krevní tlak /TK/ v ordinaci lékaře. Přítomnost syndromu bílého pláště může být příčinou tzv.domnělé hypertenze–to znamená, že pacient žádný vysoký krevní tlak ve skutečnosti nemá, pouze jsou mu měřeny zvýšené hodnoty krevního tlaku v ordinaci lékaře a doma, mimo ordinaci má normální krevní tlak. U těchto pacientů je takto poté omylem diagnostikována arteriální hypertenze a jsou poté zbytečně léčeni pro vysoký krevní tlak,který ve skutečnosti mají normální.
Dále přítomnost syndromu bílého pláště může být příčinou tzv.rezistentní hypertenze. Tito pacienti mají potvrzenou diagnozu vysokého krevního tlaku, užívají léky na tlak. Ale mají doma, mimo ordinaci nižší i optimální hodnoty tlaku při léčbě, v ordinaci mají vyšší hodnoty tlaku a lékař jim proto často zvyšuje dávky léků na tlak nebo přidává další léky na tlak a to potom může vést i k tomu, že má doma pacient i nízké hodnoty tlaku-motá se mu hlava, padá atd., protože je zbytečně agresivně léčen na základě hodnot, které měří lékař u pacienta v ordinaci.

A proto k odhalení přítomnosti syndromu bílého pláště, k odhalení těchto problémů nám slouží měření krevního tlaku doma pacientem /HBPM/ a pokud na toto má lékař podezření na základě hodnot, které si doma měří pacient, tak těmto pacientům jsou potom napojovány záznamníky krevního tlaku /ABPM/, které měří krevní tlak po dobu 24-48 hodin jak ve dne,tak v noci. Na základě vyhodnocení těchto záznamníků je poté léčba upravena.
Toto domácí měření krevního tlaku doma pacientem /HBPM/ nebo měření krevního tlaku pomocí záznamníků mimo ordinaci /ABPM/ nám též pomáhá v odhalení tzv.maskované hypertenze–s tímto fenoménem se setkáváme asi v 10%-jde o to, že v ordinaci má pacient naopak nižší nebo i normální krevní tlak v porovnání s hodnotami měřenými doma, mimo ordinaci, které jsou naopak vyšší, v pásmu arteriální hypertenze.

V léčbě krevního tlaku je nutné se řídit hodnotami změřenými v ordinaci a popřípadě též hodnotami změřenými mimo ordinaci /to v případě, že známe hodnoty krevního tlaku mimo ordinaci/. Takto je možno dosáhnout stanovených doporučovaných hodnot, při kterých se pacient cítí dobře, nemá žádné potíže.

Jak správně měřit krevní tlak pacientem: Nutno měřit ráno po probuzení, nejlépe před užitím ranních léků, léky na tlak, resp. veškeré léky by se měly užívat ve stejný čas každý den, ne že třeba jeden den v 7. hodin ráno a druhý den až v 10 hodin ráno, zde potom riziko, že nebudou léky účinkovat po celou dobu dne stejně. Většina léků působí 24 hodin, takže se podávají 1x denně, nebo působí 12 hodin a poté se podávají 2x denně, jiné působí kratší dobu, potom se musí podávat častěji. Nutno tedy užívat léky vždy ve stejný přibližně čas buď 1x nebo 2x denně případně častěji, jak stanoví lékař, aby byl zachován jejich účinek. Léky na tlak působí většinou 24 hodin, případně 12 hodin. Kromě ranního měření se ještě doporučuje měření krevního tlaku odpoledne, popřípadě ještě v poledne, vždy měřit po 10 minutách klidu, půl hodiny před měřením nejíst, nekouřit, nepít alkohol, být v klidu, ruku mírně pokrčenou, položenou na stole, tlakoměr v úrovni srdce. První měření nezapsat, poté za 2 minuty provést druhé měření a za další 2 minuty provést třetí měření. Zapsat hodnotu krevního tlaku z druhého a třetího měření do deníčku. Měření provádět cca 1x týdně až 1x za 10 dnů, při změně medikace i 2x týdně, doporučováno je též měření krevního tlaku 3 až 4 dny po sobě před kontrolou v ambulanci lékaře. Na kontroly nosit zapsané hodnoty TK, aby lékař zjistil rychle informace o tom, jak je váš krevní tlak korigován v posledních měsících, jaké jsou hodnoty krevního tlaku v jednotlivých fázích dne, zda jsou optimální hodnoty nebo zda nejsou nízké hodnoty krevního tlaku nebo naopak vysoké hodnoty krevního tlaku a jak jsou vysoké a jak často jsou nízké nebo vysoké hodnoty. Tyto hodnoty porovná lékař s hodnotami měřenými v ambulanci. Toto vše poté umožní případně upravit, optimalizovat antihypertenzivní medikaci.

Toto je vážené čtenářky a čtenáři těchto webových stránek vše, co jsem vám chtěl o problematice vysokého tlaku sdělit. Případné novinky najdete v kapitole Nové trendy.