Prokázáno, že s nárůstem hodnoty BMI nad doporučované hodnoty roste riziko kardiovaskulárních chorob, riziko vzniku cukrovky, u obézních pacientů je též zvýšené riziko vzniku některých nádorů, zvýšený výskyt úzkostných, depresivních poruch, poškození funkce jater, dále u obézních pacientů dochází častěji ve spánku k poruchám ventilace /dochází u nich ve spánku k zástavě dechu/ se všemi riziky, a celá řada dalších rizik, abnormalit. Zejména při hodnotách BMI 30% a více. Na druhé straně je též prokázáno, že i nízká hodnota BMI je nepříznivým ukazatelem – při hodnotách BMI pod 18,5% se též zvyšuje kardiovaskulární riziko. Takže vztah mezi obezitou a kardiovaskulárním rizikem má tvar křivky J.

Dále chci ještě poukázat na to, jak důležitý je pohyb. Bylo též prokázáno, že pacienti, lidé s nadváhou a pravidelným pohybem jsou na tom lépe, než ti, kteří mají ideální hmotnost, ale není u nich pravidelný pohyb. Takže nejlepší je míti optimální BMI a pohyb, popřípadě nadváhu a pravidelný pohyb.

Aby nedošlo k vniku nadváhy nebo obezity – musí existovat rovnováha mezi příjem a výdejem energie. Je nutno dodržovat dietní a režimová opatření, jíst zdravě a pravidelně, aby strava byla složená co nejvíce s doporučovaných potravin, jak uvedeno v jiné kapitole, aby měla takový energetický obsah, který odpovídá potřebám vašeho organismu. Ty energetické potřeby organismus jsou dány jednak věkem, jednak pohlavím, jednak geneticky atd. mluvíme o tzv. bazálním metabolismu a dále druhem fyzické zátěže, kterou daný vykonává – jakou práci dělá -zda sedavou nebo různě fyzicky náročnou práci, a jak se pohybuje, sportuje ve svém volném čase.

Energetické potřeby organismu jsou dány jednak tzv. BMR /basálním metabolismem/ – jde o hodnotu energie,kterou spotřebuje /vynaloží/ organismus za 1 den na zajištění funkcí všech svých orgánů za naprostého klidu. Takže i ve spánku, při naprostém klidu na lůžku organismus spotřebovává energii – např.při dýchání se spotřebovává energie, při činnosti srdce se spotřebovává energie atd..

Každý jedinec má trochu jinou hodnotu bazálního metabolismu – s věkem klesá hodnota, u žen je nižší hodnota, protože mají více tukové tkáně, u jedince s velkou svalovou hmotou je větší bazální metabolismus ve srovnání s obézním člověkem, protože svalové buňky spotřebovávají více energie než tukové buňky, dále některé léky mají vliv na bazální metabolismus, některé nemoci též zvyšují bazální metabolismus.

Z toho plyne, že když dva jedinci budou jíst naprosto stejně a budou v naprostém klidu, tak jeden může zhubnout a druhý naopak může i přibrat na váze – toto je způsobeno odlišnou hodnotou bazálního metabolismu. K výpočtu bazálního metabolismu existují vzorce, dá se i přesně zjistit přístroji – tyto přístroje jsou schopny změřit množství svalové hmoty, množství podkožního a viscerálního tuku, podíl vody, vypočítat bazální metabolismus atd..

Takže energetické potřeby organismu jsou dány jednak energetickými potřebami na pokrytí základních životních funkcí v klidovém stavu a jednak energetickými potřebami na krytí zvýšených metabolických nároků při pohybu – čím intenzivnější je zátěž, tím více pracují orgány – svaly, srdce, plíce atd. a více se spotřebovává energie.

Takže pokud chceme mít ideální váhu, tak musí existovat rovnováha mezi přísunem energie a výdejem energie.
Pokud chceme zhubnout, tak musí převažovat výdej energie nad přísunem energie.

Nejlépe a nejrychleji se hubne, když se omezí energetický příjem v potravě a zvýší se pohyb, pomaleji lze dosáhnout redukce hmotnosti tím způsobem, že nezměníme energetický příjem ve stravě, ale zvýšíme pohyb nebo naopak, omezíme stravu /energetický příjem/ a nezměníme pohybovou aktivitu. Obecně u žen s optimální hmotností je doporučován denní energetický příjem kolem 8000-9000 KJ/den dle věku a fyzické aktivity, u mužů s optimální hmotností je doporučován energetický příjem kolem 9000 – 13000 KJ, opět podle věku a úrovně denní fyzické zátěže. Samozřejmě jedinci vykonávající velkou fyzickou zátěž-např.vrcholoví sportovci, dřevorubci atd.musí mít větší denní energetický příjem, než jsou tyto hodnoty, u těchto jedinců však většinou není problémem nadváha a obezita. Do těchto doporučovaných energetických hodnot jsou započítány jednak hodnoty bazálního metabolismu navýšené o energetické potřeby při různě intenzivní zátěži. Jde o orientační hodnoty, v specializovaných obezitologických poradnách lze přístroji přesně změřit hodnotu bazálního metabolismu a doporučovanými pohybovými aktivitami přesněji změřit denní energetický výdej. Pokud si však obézní pacient uvědomí riziko obezity a rozhodne se zhubnout, tak postačí zcela ty orientačně uvedené hodnoty a sníží pod tyto doporučované hodnoty energetický příjem ve stravě. Velkou chybou při redukci hmotnosti je i to, že někteří se rozhodnout nejíst vůbec. Toto může mít závažné zdravotní důsledky -např. u pacientů s cukrovku je riziko hypoglykémie. Ale i jinak toto není obecně doporučováno, protože organismus si není schopen např. některé látky sám vytvořit, mluvíme o esenciálních /nepostradatelných/ látkách a pokud nejsou organismu dodány v potravě, začnou v těle chybět a to se může projevit zdravotními problémy. Dále v takovém to případě, kdy dotyčný se rozhodne řešit obezitu tím, že nejí vůbec, hrozí to, že tělo si začne kromě tuků odbourávat i vlastní bílkoviny, tedy i svaly, výsledkem je pokles bazálního metabolismu, protože jak jsem výše uvedl, svaly spotřebovávají více energie než tuková tkáň. Tím se ta redukce hmotnosti zpomalí. Současně tím, že tělo si začne odbourávat vlastní bílkoviny, tak se dostává do tzv.katabolismu – tento stav je pro organismus nevýhodný až nebezpečný-je např. snížená obranyschopnost organismu k infekcím atd..Proto se též nedoporučuje redukce hmotnosti před náročnějšími operacemi, v těhotenství, v době vážných nemocí jako jsou nádorová onemocnění ,protože redukce hmotnosti v tomto období snižuje odolnost organismu, to se může projevit vznikem různých infekcí, špatným hojením ran atd.

Proto při hubnutí je důležité jíst, případně potravu s předepsaným energetickým příjmem, kde jsou obsaženy důležité látky pro organismus. A tím, že se zvýší pohyb, zvýší se energetický výdej, současně roste svalová hmota a tím pádem se i zvýší bazální metabolismus a rychleji se hubne.

V běžných ambulancích internistů, diabetologů atd. probíhá řešení nadváhy, obezity v tom duchu, že je pacientovi sděleno, jaký energetický příjem by měl mít při ideální hmotnosti s přihlédnutím k pohybovým aktivitám-s přihlédnutím k druhu profese /zaměstnání/,s přihlédnutím k aktivitám v době volna /mimo práci/.
Následně mu je doporučeno o kolik by měl snížit energetický příjem oproti doporučovaným hodnotám, aby došlo k redukci hmotnosti. Současně jsou  pacientovi doporučeny různé druhy fyzické aktivity s přihlédnutím k druhu zaměstnání /rozumí se tím jakou fyzickou zátěž má dotyčný v práci/, s přihlédnutím k věku, přidruženým chorobám atd. Pacientovi jsou případně vydány tzv. výživové tabulky, kde jsou uvedeny jednotlivé druhy potravin a je zde uvedeno, kolik energie, cukrů, tuků, bílkoviny je obsaženo ve 100 g dané potraviny. Bývají též někdy barevně odlišeny pro snadnější orientaci – zeleně označené potraviny jsou doporučovány k denní konzumaci, oranžově označené je doporučováno jíst omezeně, červeně označené je doporučeno z jídelníčku vyřadit. A za pomoci těchto tabulek si může každý sám sestavit jídelníček s doporučovaným, s přesně známým obsahem energie, sacharidů na den atd. – jde o tzv. přesně definované diety. Takto problematika obezity řešena i ve zdejší interní ambulanci.

Pokud u pacienta není redukce hmotnosti a pokud skutečně dodržuje veškerá opatření, tak poté je možno ještě dále snížit energetický příjem a případně zvýšit pohybovou aktivitu. Pokud i poté nedochází k redukci hmotnosti, tak příčinou je skutečnost, že pacient nedodržuje navržená doporučení.

Pro výrazněji obézní pacienty existují specializované obezitologické poradny. V těchto poradnách si pacient přinese na vyšetření třeba svůj týdenní jídelníček, zapisuje si vše, co za ten den sní, jaké nápoje vypije. V těchto ambulancích jim je lékařem nebo erudovanou sestrou následně spočítáno, jaký je jejich aktuální denní energetický příjem oproti tomu, jaký by měl být ve skutečnosti s přihlédnutím k aktuálnímu energetickému výdeji jejich organismu. V těchto specializovaných poradnách jim je případně vypočítán bazální metabolismus, spočítáno množství  svalové hmoty, podíl vody, podkožního a viscerálního tuku atd. Následně jim je doporučena určitá denní fyzická zátěž s daným energetickým výdejem a na základě toho je dotyčnému sestaven jídelníček z doporučovaných potravin, jak uvedeno v jiné kapitole, s doporučeným energetickým příjmem, s přesně určeným obsahem, množstvím sacharidů, tuků, bílkovin.

Pro redukci hmotnosti máme v současnosti omezené farmakologické možnosti.
Z léků, které prošly klinickými zkouškami, byla prokázána jejich bezpečnost, účinnost, je v současnosti na českém trhu k dostání orlistat /Xenical/ – blokuje enzym lipázu, který je zapotřebí pro trávení tuků ve střevě a tím pádem dochází k sníženému vstřebávání tuků ze střeva do organismu a tím dochází k redukci hmotnosti. Dále efekt na redukci hmotnosti byl prokázán též u některých antidiabetik – u biguanidů, u léků ovlivňující inkretinový systém a u nových antidiabetik inhibujících  SGLT-2 /gliflozinů/-jsou již používány i u diabetiků v ČR od roku 2015.

Jiná klinicky ověřená léčiva nejsou na českém trhu t.č. k dispozici.

Další možností je bariatrická léčba – jde o chirurgické výkony. Principem je buď zmenšení objemu žaludku. Tím je dosaženo toho, že dotyčný pacient přijme menší objem potravy, protože je u něj brzy dosaženo pocitu plnosti břicha, přijme méně energie a tím pádem dotyčný hubne. Mezi tyto výkony patří  bandáž žaludku, tubulizace žaludku, plikace žaludku. Tubulizace žaludku je stav již nevratný.

Druhou možností je zmenšení plochy, kde dochází k trávení, vstřebávání potravy. Sem patří různé spojkové operace. Při těchto operacích je část tenkého střeva vyřazena z procesu trávení. Existuje několik druhů spojkových operací. Není omezeno množství přijímané potravy, ale tím, že se kratší část tenkého střeva dostává do kontaktu s potravou, tím dochází k tomu, že menší množství potravy je zpracováno a vstřebáno, tato neztrávená, nezpracovaná část potravy odchází stolicí z těla ven. Tím se dostává do těla méně energie a to opět vede k redukci hmotnosti. Tyto výkony jsou nevratnými výkony.

Na stejném principu je též založen nový systém nazývaný Endobarrier. Jde o plastovou trubičku, plastový rukáv délky asi 60 cm, který je endoskopicky jako při vyšetření žaludku, zaveden do horní části tenkého střeva, kde je uchycen. Ponechává se zde asi půl roku až jeden rok. Výhodou tohoto výkonu je, že je velmi šetrný, lze jej provést i u rizikovějších pacientů a jde o zákrok vratný. K redukci hmotnosti opět dochází tím,že potrava se v místě, kde je zavedena, nedostane do kontaktu se stěnou tenkého střeva. Při spojkových operacích je toho dosaženo tím, že chirurg část tenkého střeva obejde vytvořením spojky, U tohoto nového systému je toho dosaženo jinak, tím, že tato plastová trubička, rukáv zabrání kontaktu potravy se stěnou části tenkého střeva a tím menší část potravy je vstřebána a je dosaženo redukce hmotnosti.

Dále je důležité zdůraznit, že u pacientů s nadváhou nebo lehkou obezitou redukce hmotnosti o 5-10% oproti vstupní hodnotě hmotnosti, u pacientů s vyšší hodnotou BMI je nutná redukce hmotnosti větší vyjádřená  v procentech, vede toto k podstatnému snížení rizika vzniku cukrovky, nádorů, podstatně se snižuje riziko vzniku kardiovaskulárních chorob. I když se tedy nedosáhne optimální hodnoty BMI, tak každá redukce hmotnosti má svůj význam, v tomto je důležité motivovat. Důležité však je, aby tato redukce byla dlouhodobá, ne že dojde k redukci hmotnosti a poté opět následuje přírůstek hmotnosti.

Každému pacientovi s obezitou by měla býti sdělena minimální cílová hodnota hmotnosti po redukci. Dále viz kapitola dietní opatření.